Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky…
Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové město. Jmenuje se Khadžuráho. Postaveno bylo mezi lety 950–1050 a šlo o metropoli středověkého království Čandéla.
Komplex se rozkládal na úctyhodné ploše 20 kilometrů čtverečních a kdysi se v něm k nebi tyčilo 85 chrámů. Do dnešních dní se z nich dochovalo 22. A ne jen tak ledajakých.
„Třebaže se dá po celé Indii nalézt mnoho smyslných chrámů, žádný z nich se nevyrovná Khadžuráhu – lze jej v podstatě přirovnat ke Kámasútře vytesané do kamene,“ upozorňuje současný britský historik architektury Jonathan Glancey.
Pro oko boha
Sex v nejroztodivnějších pozicích, početných skupinách, a dokonce i se zvířaty, například s koněm. To vše lze obdivovat na zdech khadžuráhských chrámů. Dávní sochaři je totiž vyzdobili množstvím skulptur v odvážných milostných polohách.
Proč, to není zcela jasné. Podle jedné legendy se tak stalo na základě snu Nannuka, zakladatele dynastie Čandélů. Vladaři se v něm zjevila mrtvá matka, která ho požádala, aby postavil svatostánky, ukazující sílu lidské touhy.
Podle jiné pověsti jsou erotické výjevy na chrámech kvůli bohu hromu Indrovi. Ten měl být nadšený voyeur a svým bleskem by proto do budov nikdy neudeřil.
Bez použití malty
„Trapné a neslušné,“ právě těmito slovy počastuje khadžuráhské erotické reliéfy slavný indický politik Mahátma Gándhí (1869–1948) a navrhne, aby byly zakryty. K tomu naštěstí nedojde.
Svatostánky navíc nezobrazují jen lechtivé výjevy, mnohem častěji jsou na nich zachyceni bohové, válečníci, hudebníci, řemeslníci a rolníci. Postaveny byly z pískovce bez použití malty. Některé kameny přitom váží přes 20 tun.
V době největšího rozkvětu Čandély měly vstupy do chrámů dokonce zdobit zlaté datlové palmy. Ve 14. století ale království zaniklo a město postupně upadlo v zapomnění. Dnes je počítáno mezi sedm divů Indie a od roku 1986 je zapsané na seznamu památek UNESCO.
