Itálie byla ve druhé světové válce poražena a její civilní i vojenské námořnictvo utrpělo obrovské škody. Italové se ale směle pouštějí do jeho obnovy. Symbolem jejich snahy a schopností se stává zaoceánský parník Andrea Doria.
V mnoha směrech jde o unikátní plavidlo, které ovšem během jedné poklidné plavby skončí na dně Atlantiku.
Plovoucí galerie
Není nejrychlejším ani největším parníkem své doby, ovšem všichni ho považují za nejkrásnější! Italové chtěli, aby se lidem nad Andreou Doriou tajil dech, a skutečně se jim to povede.
Jeho stavbu svěřili týmu nejlepších inženýrů a úchvatné interiéry vyzdobili ti nejlepší umělci a návrháři. Luxusní plavidlo se dá označit za plovoucí uměleckou galerii s krásnými obrazy, sochami či tapisériemi.
Luxusní i bezpečný
Na vodu byl spuštěn v červnu 1951, o dva roky později začne pendlovat na lince Janov–New York. Jméno dostal po slavném janovském mořeplavci Andreu Doriovi (1466–1560), který mimo jiné válčil s Osmany.
Parník se chlubí nejen všudypřítomným luxusem, ale myslí i na bezpečnost cestujících. Je vybaven silnými parními turbomotory, nejmodernějšími bezpečnostními prvky, včetně dvou radarů, a celkem 11 vodotěsnými přepážkami.
Má tři třídy, přičemž k výbavě každé z nich patří bazén, hlavní jídelna, salonky, knihovna…
Zkušený mořský vlk
Kapitán Piero Calamai (1897–1972) slouží v italském námořnictvu od svých 18 let. „Byl zkušeným mořským vlkem, námořníkem oceněným vysokými státními vyznamenáními za zásluhy v obou světových válkách,“ píše současná publicistka Eliška Gáfriková.
Po roce 1945 začíná pracovat pro soukromou rejdařskou společnost. Kapitánem parníku Andrea Doria je od jeho spuštění na moře. Cestující ho považují za záruku, že jejich plavba proběhne bez problémů.
Calamai se nikdy nerozčiluje, všechny problémy posuzuje s klidem a selským rozumem a za každé situace z něj vyzařuje vysoká profesionalita.
Zrada v mlze
Cesta z Janova do New Yorku trvá parníku se zastávkami v Cannes nebo Neapoli devět dní. 17. července 1956 se na ni Andrea Doria vydává znovu. Veze asi 500 členů posádky a přes 1200 cestujících.
V noci z 25. na 26. července se už nachází nedaleko amerického pobřeží, když vjede do husté mlhy. Nejde o nic neobvyklého, kapitán Calamai nařídí provést obvyklá opatření pro tyto situace.
Kousek od ostrova Nantucket se parník potká se švédskou motorovou lodí Stockholm, která míří z New Yorku do Göteborgu. Je mnohem menší, má však vyztuženou příď kvůli častým plavbám v Severním moři.
Posádky obou lodí o sobě vědí a podle pravidel si od sebe drží dostatečný odstup, jenže pak někdo udělá chybu. Důstojníci na kapitánském můstku italské chlouby zjistí, že se Stockholm v plné rychlosti řítí přímo na ně. Andrea Doria se prudce stočí doleva, ale srážce už neunikne.
Záchranná akce
Příď Stockholmu se jako beranidlo zaboří do pravého boku italského parníku a celý ho rozpárá. „Prorazila vnitřní přepážky i vodotěsné komory,“ dodává Gáfriková. Andrea Doria se výrazně nakloní a do jeho nitra proudí hektolitry vody.
Kapitán Calamai nechává spustit záchranné čluny, loď vyšle nouzový signál SOS. Záhy se rozjede mohutná záchranná akce, díky níž většina námořníků i pasažérů neštěstí přežije.
Zatímco na Stockholmu při srážce zahynulo pět lidí, na italském plavidlu přichází o život 47 osob. Opuštěný parník Andrea Doria dopoledne 26. července 1956 zmizí pod hladinou Atlantiku.
Otazníky zůstaly
Podle námořních pravidel se plavidla míjejí levým bokem, v tomto případě se tak ale nestalo. Vyšetřování také ukáže, že obě lodi pluly rychleji, než by v mlze měly, a posádka Stockholmu nesprávně vyhodnotila data z radaru.
Hlavní viník přesto nikdy označen nebude a srážka dodnes vyvolává spoustu otazníků. Každopádně kapitán Calamai odejde s pošramocenou pověstí do důchodu. „Dřív jsem moře miloval, teď ho nenávidím!“ posteskne si údajně přátelům.
