Ve tváři kožešníka Prokopa Papeže se zračí zlost.

„Toho jsem vědom, že paní Kateřina z Komárova zabila sestru mú Kateřinu Právovic z Dušník,“ vykřikuje u soudu a pokračuje, „a když ji zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala!“ Není přitom jediný, kdo o podobných zvěrstvech toho dne promluví… 

Přezdívá se jí „krvavá Kateřina“ nebo „karlštejnská bestie“ a v dějinách české šlechty jen těžko hledá sobě rovnou. Naštěstí. Přizná se ke 14 brutálním vraždám, kterých se dopustila na svém služebnictvu, byť konečný počet to nejspíš není.

Na odsouzení to ale stačí. Soudci nemají důvod se v případu dál pitvat a přilévat olej do ohně. Je to totiž poprvé v naší historii, kdy je jméno šlechtičny spojováno s tak závažnými zločiny.

Kateřina z Komárova (†1534) krev mladých panen nejspíš nepije, ale řadu nevinných dívek doslova utýrá k smrti.

Sadistickými praktikami navíc prosluje dávno předtím, než se narodí její „slavnější kolegyně“, uherská hraběnka Alžběta Báthoryová (1560–1614), známá jako Čachtická paní.

Problematická od dětství

O Kateřině se ví jen tolik, že pocházela z nepříliš významného rodu pánů z Komárova a byla dcerou nebohatého rytíře Kunaty Pešíka. Už od dětství byla velmi panovačná. „Vypráví se, že byla velice aktivní a rozporuplnou dětskou osobností.

Málokterá služebná s ní vycházela v dobrém, protože byla velmi arogantní a vždy si vymohla to, co chtěla,“ zmiňuje se Libuše Hošková z komárovského muzea.

Sňatkem s Janem Bechyně z Lažan, s nímž žije na tvrzi Pičíně nedaleko Příbrami, si rozhodně polepší, zvlášť když je její muž v roce 1529 jmenován purkrabím na Karlštejně. Správu panství svěří své ženě a ta je ovládne tvrdou rukou: sebemenší provinění, lži nebo neposlušnost trestá brutálními způsoby!

Pohroma z Karlštejna

Krajem začnou brzy obcházet hrůzostrašné zkazky o jejích zvrhlých praktikách. Služebnictvo bije, děvečky pálí horkou vodou, voskem nebo rozpuštěným máslem. Jindy je dře kovovým kartáčem, stahuje je z kůže a do ran jim sype sůl.

Její řádění stále častěji končí smrtí. Jednu služebnou ubije pohrabáčem, další prohodí záchodem do hradního příkopu. Děs rozsévá i na Karlštejně, kam se posléze přestěhuje. Jenže Karlštejn není Pičín a její skutky jsou tam mnohem víc na očích.

Navíc se do děje vloží tamní děkan a kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553), který se pokusí řádění šílené šlechtičny zastavit a dožene ji až k soudu. Ten se nicméně táhne více než dva roky…

Smrt vyhladověním

Zprvu se dokonce zdá, že Kateřina z procesu vyjde bez úhony, jak ostatně sama předpokládá. Služebnictvo se totiž před svou paní zdráhá vypovídat. Najdou se ovšem i tací, kteří z ní strach nemají.

„Toho jsem vědom, že dvě děvečky snesli doluov, že zemřely v dole, ale nevím jakú příčinou… Mne kázala pak synu bíti, i bil mne. A kdyby mne více bil, snad by mne, starce, také ubil,“ vypoví u soudu otec jedné z děveček.

Závažné svědectví podá i kožešník Prokop Papež, který se rozmluví o smrti své sestry, a služebná Manda Vaňková z Libčic dosvědčuje: „Kázala nás bíti paní Hedviku, pak ubivše ji, potom ji snesli doluov, kázala ji doluv snésti, potom umřela v dole“.

Nakonec se Kateřina přece jen přizná, žádnou lítost ale neprojeví. V lednu 1534 je odsouzena k veřejné popravě stětím, trest je ale nakonec změněn na uvěznění ve věži Mihulka na Pražském hradě. Nenáviděná šlechtična tam zemře hlady.

Údajně je ve věži později její tělo nalezeno s okousanými prsty, což značí, že musela před smrtí neskutečně trpět.