Po staletí se mu říká „klíč k Anglii“. Kdo chce získat anglickou korunu, musí nejprve dobýt Dover! Jeden z největších hradů v zemi stojí na vysokých křídových útesech nad stejnojmenným přístavním městem.
Právě odtud je to z britských ostrovů do kontinentální Evropy nejblíže, a tak zdejší oblast bedlivě hlídají už starověcí Římané.
Navigují římské lodě
Římané jsou nenasytní. V 1. století n. l. vpadnou na britské ostrovy a ovládnou území Anglie, Walesu a částečně i Skotsko. Na místě dnešního Doveru vybudují dobře opevněný přístav Dubris, který slouží vojsku i obchodníkům.
Brzy poté vystavějí na vysokých útesech dva majáky, přičemž jeden z nich se dochoval do současnosti.
Osmiboká kamenná věž, jejíž vnitřní patra byla dřevěná, se směrem nahoru zužuje a podle historiků původně měřila na výšku necelých 25 metrů (dnes má asi 12,5 metru). Někdy kolem roku 1000 se její vnější podoba výrazně změní.
Sasové nahradí vrchní část zvonicí a vedle bývalého majáku postaví kostel svaté Panny Marie, který v 19. století sloužil jako sklad uhlí!
Symbol královské moci
Normané slaví. V říjnu 1066 zvítězili v bitvě u Hastingsu a normanský vévoda Vilém (asi 1028–1087) záhy ovládne Anglii. Ve snaze upevnit svoji moc zřizuje po celé zemi opěrné body.
Dover není výjimkou – Vilém nejprve vyplení místní saskou pevnost a na jejím místě nechá vystavět dřevěný hrad, který se zachová až do druhé poloviny 12. století.
„Vybuduji zde nejmohutnější hrad v celé Anglii!“ prohlásí někdy po roce 1170 anglický král Jindřich II. Plantagenet (1133–1189) a svůj slib dodrží.
Normanské sídlo promění na kamennou pevnost s Velkou věží, která je vysoká přes 25 metrů a stěny má silné až 6,5 metru! Ohromující stavba, chráněná masivními hradbami, se stává symbolem jeho moci a současně slouží pro královské ceremonie.
Jindřichovi nástupci hrad dále „zvelebují“. Například Jindřich III. Plantagenet (1207–1272) zpevní hradby Peverelovou věží, která nějakou dobu slouží jako vězení.
Otec má pravdu
„Je chyba, že jsi Dover dosud nedobyl!“ zlobí se francouzský král Filip II. August (1165–1223). Jeho syn Ludvík (budoucí francouzský král Ludvík VIII.; 1187–1226) musí uznat, že má pravdu.
Na jaře roku 1216 se ambiciózní princ vylodil v Anglii, aby na zdejším trůnu nahradil Jana Bezzemka (1166–1216). Podaří se mu obsadit velkou část země včetně Londýna, nicméně na Dover nějak „zapomněl“.
Přitom zdejší posádka znepříjemňuje Francouzům život, jak se dá. Útočí na vetřelce ze zálohy a krade jim zásoby! V červenci 1216 začne Ludvík hrad obléhat. Vyzkouší všechno možné, jenže obránci před ním nekapitulují.
Zhruba po třech měsících to francouzský princ vzdá a naprázdno nakonec vyjde i jeho snaha získat anglický trůn.
Sevřou jí do kleští
V Anglii zuří druhá válka baronů (1264–1267). Vzbouřenou šlechtu vede Simon z Montfortu (*asi 1208), který v srpnu 1265 padne v bitvě u Eveshamu.
V říjnu téhož roku oblehne korunní princ Edward (budoucí anglický král Edward I.; 1239–1307) hrad v Doveru, kde Montfortova manželka Eleonora (1215–1275) drží skupinu důležitých zajatců.
Ti se v nestřeženou chvíli dostávají na svobodu a opevní se ve Velké věži. Ovdovělá rebelka se tak ocitá v kleštích a po Edwardově slibu, že bude moci odplout do Francie, mu hrad raději vydá.
Evakuaci řídí z kasemat
Evropu začíná děsit Napoleon Bonaparte (1769–1821). Korsický „netvor“ se roztahuje všemi směry a plánuje invazi do Anglie.
Právě proto se v útesech pod doverským hradem začíná hloubit „síť podzemních kasemat pro ubytování několika set vojáků a pro mohutná námořní děla“, vypráví současný publicista Jaroslav Beránek.
Napoleon se v Doveru nakonec neobjeví, nicméně Britové najdou pro zdejší tunely jiné využití. Armáda si v nich zřídí hlavní stan pro boj s pašeráky a během první světové války využívá kasemata jako skladiště.
Na přelomu května a června 1939 pak odtud admirál Bertram Ramsay (1883–1945) řídí operaci Dynamo, během níž je z obklíčeného Dunkerku zachráněno přes 300 000 spojeneckých vojáků!
Úkryt před apokalypsou
Ještě za druhé světové války jsou pod doverským hradem vyhloubeny další podzemní prostory s krycím jménem Dumpy. Nové využití pro ně najdou Britové v roce 1962 během karibské krize, kdy se svět ocitá na pokraji jaderného konfliktu.
Promění je v jedno z posledních útočišť pro vládu a nejvyšší vojenské velení. Spletitou síť chodeb a místností upraví tak, aby se v nich mohlo ukrýt zhruba 300 osob.
Kromě vybavení nutného pro běžný život zde zřídí i rozhlasové studio, aby usnadnili politikům komunikaci s okolním světem.
