Ferdinand III. má problém. Už zase ho trápí odbojní Valaši. Pomáhají Švédům, kteří vtrhli do českých zemí. Císař s nimi chce rázně zatočit, a proto na východ Moravy pošle svého věrného služebníka Jana z Rottalu. Rázný hrabě jeho důvěru nezklame.

Na Valašsku, v baště protestantů, to po vypuknutí třicetileté války (v letech 1618–1648) vře. Místní obyvatelé se bouří proti vrchnosti, církvi i Habsburkům.

Pod vedením Jana Adama Prusinovského z Víckova (1589–1627) poprvé povstanou v roce 1621. O pár let později je moravský šlechtic přinucen odejít do zahraničí, kde se věnuje hlavně diplomacii.

Do rodného kraje se jako spojenec Dánů vrací roku 1626 a postaví se do čela další valašské rebelie. Napřesrok však Jan Adam padne v boji s císařskými jednotkami. Po jeho smrti se situace v regionu na dlouho uklidní.

Třetí povstání se na východě Moravy rozhoří až v létě 1643. Valaši spojí své síly se Švédy a podílejí se na dobytí několika měst. Císař Ferdinand III. (1608–1657) se jim nejen za to krutě pomstí!

Snadné vítězství

Řadu let věrně slouží Habsburkům, na Moravě zastává několik úřadů a Valašsko dobře zná. Je proto logické, že císař pověří velením trestné výpravy proti rebelům právě Jana z Rottalu (1605–1674).

Hrabě dostává k ruce početnou armádu, která počátkem roku 1644 vytáhne do pole. Jednotky vyzbrojené mušketami a několika děly postupují ve třech směrech – od severu, západu a jihu – ke Vsetínu.

U města se jako první objeví vojsko plukovníka Wellische, čítající zhruba 1500 mužů. Zkušený vojevůdce nepočká na zbylé dvě armády a 26. ledna svede bitvu s přibližně 700 Valachy, které posílilo zhruba 80 Švédů a protestantů z Uher.

Boj je to nerovný a netrvá dlouho. Většina povstalců padne. Hrstka přeživších se rozprchne do okolních lesů. Wellischovi vojáci je pronásledují a koho dopadnou, toho umlátí nebo zajmou.

Kati se nezastaví

Nazítří do Vsetína dorazí hrabě z Rottalu. Vítěznou bitvou, do které vůbec nezasáhl, jeho úkol neskončil. Na Valašsku ještě není klid. Musí zlikvidovat všechna potenciální ohniska odporu. Po kraji se rozjedou císařští vojáci.

Vypálí několik vesnic a pozatýkají mnoho dalších rebelů. 15. února 1644 se ve Vsetíně odehrává krvavé divadlo. Povolaní kati popraví na 200 Valachů! Některé pověsí, další setnou či narazí na kůl a dojde i na čtvrcení zaživa! Hrabě však pořád ještě nemá dost!

Do Brna v řetězech odveze desítky dalších buřičů a postaví je před „řádný“ soud. Sám usedne v čele speciálního tribunálu, který odsoudí k smrti asi 20 vůdců povstání.

Naopak svobodu, případně jen mírný trest, od něj dostane každý, kdo přestoupí na katolickou víru… Hrabě z Rottalu svůj úkol splnil. Na Valašsku ho vystřídají rekatolizační komise, které násilně obracejí místní obyvatele na „správnou“ víru.

Mnoho Valachů jejich tlaku nepodlehne. Buď odejdou žít do Uher, nebo se dají na zbojnictví… Relativní klid přinese do hornatého regionu až toleranční patent, vydaný v roce 1781 Josefem II. (1741–1790).

*** Všichni se ho bojí ***

* Nejvyšší zemský sudí moravský, předseda královského tribunálu, nejvyšší správce sirotčího jmění, císařský tajný rada… Prestižních funkcí posbírá Jan z Rottalu vskutku hodně. Majitel holešovského panství patří k nejbohatším feudálům na Moravě.

* Všichni vědí, že vysoké úřady zneužívá k vlastnímu obohacování, ale nikdo na něj kvůli tomu ve Vídni „nežaluje“. Každý šlechtic se ho totiž bojí.

* Arogantní hrabě nechvalně prosluje i svým chováním k poddaným. Kvůli krutosti si od nich vyslouží přezdívku „zlý Rotál“.

Foto: nmvp.cz, wikipedia.org