Její život se bortí jako domeček z karet. Pochovala svého staršího syna Vladislava a teď musí sledovat, jak se o moc nad Českým královstvím mezi sebou přetahují její manžel Václav se zbylým synem Přemyslem. Uprostřed jejich bojů dochází královně Kunhutě Štaufské dech.

Narodila se snad roku 1200 takříkajíc do zlaté kolébky. Otcem Kunhuty Štaufské je římský král Filip Švábský (1177–1208), matkou byzantská princezna. V dívčiných žilách koluje ta nejvznešenější krev Evropy. Proto není divu, že se o ni brzy ženiši jen přetahují.

Prvním vážným nápadníkem malé Kunhuty se stává Filipův spojenec Ota III. z Wittelsbachu (asi 1180–1209). Jenže ten si na mladičkou nevěstu brousí zuby marně.

Filip si to rozmyslí a svou dceru roku 1207 raději zaslíbí teprve nedávno narozenému Přemyslovci Václavovi (budoucímu Václavovi I.; 1205–1253).

Pro chlapcova otce, ambiciózního krále Přemysla Otakara I. (asi 1155/1167–1230), je to vrchol jeho diplomatického úsilí. Vždyť tím spojí svůj rod s dynastií císařů!

Jde o prestiž

Euforii vystřídá zděšení. Zhrzený Kunhutin nápadník Ota III. Wittelsbašský, kterému Filip Švábský upřel i další vyhlédnutou nevěstu, si na římského panovníka počíhá a zasadí mu smrtelnou ránu.

Když krátce nato při porodu umírá i jejich matka, jsou rázem z Kunhuty a jejích tří sester úplní sirotci. Úkryt najdou za klášterními zdmi. Kunhuta se však mezi nimi nezdrží dlouho.

Pro českého krále má stále vysokou cenu, i když na její věno – kus území ve Švábsku – bude moci nyní nejspíš zapomenout (až v roce 1235 vyplatí Kunhutin bratranec, císař Fridrich II., Václavovi jako odstupné obří sumu 10 000 hřiven stříbra).

Jde o její vznešenost. Půvabná žena míří k pražskému dvoru a v roce 1224 se koná její svatba s Václavem. Ještě ze Přemyslova života je mladý pár 6. února 1228 korunován českým králem a královnou.

Ve smrti sama

Kunhuta se i poté, co se její choť v roce 1230 chopí moci, zdržuje v pozadí. Do politických záležitostí mu příliš nemluví, to spíš mají na Václava vliv jeho matka Konstancie Uherská (1180–1240) a sestra Anežka (asi 1211–1282).

Kunhuta svého muže usměrňuje jinak. Právě jí bývá připisován rozvoj německé kultury v Čechách. Za jejího působení se pražský dvůr mění z provinčního v místo okázalého přepychu a vybraného chování.

Ve zdech královských paláců znějí písně potulných pěvců minesengrů, zatímco na nádvořích kříží dřevce odvážní šlechticové v rytířských kláních.

Ruch radovánek ovšem utichá na počátku roku 1247. Tehdy umírá Kunhutin prvorozený syn a dědic trůnu Vladislav (*1227). Jeho náhlá smrt matku zarmoutí, ale ne tolik jako Václava I. Ten slovy kronikáře „začal milovat život o samotě“ a na vládu rezignoval.

Část šlechty toho využije a poštve proti otci zbylého syna Přemysla (kolem r. 1233–1278). V době jeho vzpoury královna Kunhuta 13. září 1248 umírá. Ani manžel, ani syn se jejího pohřbu nezúčastní.

Foto:Wikimedia.org