Mšeno a skalní labyrinty v okolí lákají přes léto davy turistů. Lidé se však ve zdejším kraji příliš dlouho nezdrží. Vadí jim, že se nemají kde vykoupat. „Všechny blízké rybníky smrdí a jsou špinavé!“ stěžují si. Radní musejí uznat, že je to pravda.

Rozhodnou se vybudovat městské lázně, s jejichž pomocí chtějí vyřešit hned dva problémy najednou…

O výstavbě lázeňského areálu se začíná ve Mšenu u Mělníka vážně mluvit na konci 20. let minulého století. Nicméně potrvá několik let, než se ambiciózní plán podaří prosadit.

„Budou nám k ničemu!“ protestují někteří obyvatelé města a vášnivé diskuze se vedou i kvůli pozemkům, na nichž mají lázně vyrůst a které zčásti patří právě měšťanům.

Konečně v roce 1931 se podaří všechny spory vyřešit a radní si zajedou pro inspiraci do Klánovic (dnes součást Prahy), kde již několik let funguje moderní koupaliště hojně navštěvované smetánkou.

V červnu následujícího roku jsou pak ve Mšenu s velkou slávou otevřeny městské lázně. Obavy škarohlídů se nenaplní – o pouhé dva měsíce později zde přivítají už desetitisícího návštěvníka!

Skluzavka se nedochovala

Leží na okraji zalesněného údolí a zčásti jsou obklopeny pískovcovými skalami. Právě klid a půvabné prostředí lázní ve Mšenu oceňují lidé nejvíce. Areálu, postavenému ve stylu art deco, dominuje 50metrový bazén s cihlovým okrajem.

Je napájený vodou ze skalního pramene a stojí u něj masivní dřevěná skluzavka, která se však do současnosti nedochovala.

Občerstvit se návštěvníci mohou v restauraci v lázeňské budově. V jednom z jejích křídel se pak nachází několik van obložených bílými kachlíky. Lázně totiž neslouží jen k rekreaci, ale i k osobní hygieně.

Velká část obyvatel Mšena ve 30. letech minulého století ještě nemá doma koupelnu, a tak se celoročně chodí za mírný poplatek umývat právě sem. Dnes už se tyto vany nevyužívají, ovšem areálu to na oblíbenosti neubralo.

Na počátku nového tisíciletí prošel několika rekonstrukcemi, během nichž opět získal svoji původní podobu, kterou se chlubil v meziválečné éře.