Uprostřed noci buší komando Státní bezpečnosti na dveře vily. Po chvíli příslušníci vyvlečou ven rozespalého starého muže. Pacienti, kteří k němu zítra přijdou prosit o záchranu života, budou už na jeho pomoc čekat marně.

K bylinkám má Jan Mikolášek (1889–1973) přirozený vztah už od malička. Jeho rodiče vlastní zahradnictví v Rokycanech, a tak není divu, že i on se vyučí stejnému řemeslu a v podniku svého otce pak začíná pracovat.

Studuje Mattioliho herbář ze 16. století a dopracuje se až ke složení profesní zkoušky, a tedy k titulu „úřední znalec bylin“. Na zkušenou odchází do Rakouska, kde se setká se světoznámým lékařem Valentinem Zeileisem (1873–1939) z Gallspachu.

Ten mu předpovídá velké léčitelské schopnosti. Po návratu domů ho 85letá léčitelka Josefa Mühlbacherová (1833 – po r. 1918) z Volduch u Rokycan v roce 1918 zasvěcuje do tajemství svého umění rozpoznávání chorob z moči v lahvičce proti světlu lampy.

„Poznat ty rozdíly, to nedokáže nikdo, jen ten, kdo je k tomu předurčen a kdo má snahu obětovat se pro tu věc po celý život,“ vysvětluje mu složitost takové diagnózy.

Exkluzivní klientela

Mikolášek už se cítí připravený, aby si otevřel vlastní praxi. Postupně za ním lidé přicházejí do Třebechovic pod Orebem a Hradečna u Kladna, nakonec si otevírá ordinaci ve vile v Jenštejně na Praze-východ, kterou promění v sanatorium.

„Příroda prostřednictvím léčivých bylin dokáže dělat zázraky, ale to je jen polovina léčení. Druhou polovinou je víra v uzdravení,“ zní jeho krédo. Před domem se tvoří dlouhé fronty, v nichž jsou lidé ochotni čekat i několik dní.

Mezi pacienty se najdou i slavné osobnosti.

Jeho rad si cení Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), herečka Olga Scheinpflugová (1902–1968) či malíř Max Švabinský (1873–1962), později, v době okupace, ho neváhají požádat o pomoc ani nacističtí pohlaváři Martin Bormann (1900–1945) nebo státní ministr K. H. Frank (1898–1946).

Léčení nacistů po únoru 1948 zkomplikuje Mikoláškovi život, ale obvinění z kolaborace neprojde přes prezidenta Antonína Zápotockého (1884–1957), který mu rovněž vděčí za vyléčení sněti v noze.

Zatčen v pyžamu

„Mám asi 150 000 pacientů každý rok; celkem prošlo mýma rukama 5 000 000 lidí. Někteří přicházejí skoro v posledním tažení, když už byli ze všech nemocnic propuštěni jako beznadějní,“ zapíše si Mikolášek v dobách své největší slávy.

Situace se mění po Zápotockého smrti. Nyní je z Mikoláška oficiálně ne léčitel, který pomohl zástupům lidí, ale šarlatán. I když zásadně léčí zdarma, je obviněn z krácení daní a korupce. „Zatkli ho doma uprostřed noci.

Nenechali jej ani převléct z pyžama,“ vzpomíná jenštejnský kronikář Václav Kovanda. Vykonstruovaný proces v roce 1959 končí pětiletým vězením a propadnutím majetku. Když se léčitel z vězení ve slovenské Ilavě dostane na svobodu, je mu už 74 let.

Jen krátce v roce 1968 mu politická situace umožní se k léčení vrátit. Nemá už však před sebou dlouhý život. Tento svět opouští v závěru roku 1973. „Bylinky ctil, a těmi lidem zdraví dával,“ lze si přečíst na jeho náhrobku na pražském Olšanském hřbitově.