Kousek od Londýna by rád postavil věž, která se stane světovou raritou. Watkin osloví Gustava Eiffela, aby mu ji vyprojektoval. Jak drzé! Francouzský konstruktér ho samozřejmě odmítne.

Nevidí důvod, proč by měl budovat konkurenci pro „svou“ Eiffelovku, za níž se sjíždějí do Paříže lidé z celého světa!

V okolí Londýna provozuje několik železničních tratí. Lidé je však moc nevyužívají, a tak britský podnikatel Edward Watkin (1819–1901) hledá způsob, jak by do příměstských vlaků nalákal více cestujících.

Na pozemcích ve Wembley severozápadně od metropole, kudy vede jedna z vlakových linek, se rozhodne vybudovat obří zábavní park. Dlouho zvažuje, jaká by měla být jeho hlavní atrakce. Inspiraci nakonec najde v Paříži.

Tamní Eiffelova věž, otevřená v roce 1889, přitahuje návštěvníky z celého světa. Watkin usoudí, že podobná stavba s překrásným výhledem na Londýn bude trefou do černého!

Jen výhled nestačí

Francouzský konstruktér Gustave Eiffel (1832–1923) mu dal košem. Watkin proto vyhlásí mezinárodní architektonickou soutěž, do níž shromáždí na 70 návrhů. Některé jsou vskutku bizarní a na první pohled nerealizovatelné.

Patří k nim i projekt věže, obtočené železniční tratí, po které by malý vláček vozil návštěvníky až na vrchol. Watkin si nakonec vybere návrh skupiny londýnský architektů. Jejich věž je štíhlejší a vyšší verzí Eiffelovky.

Kromě úchvatných výhledů má lidem nabídnout restaurace, obchody, turecké lázně či zimní zahrady a projekt počítá i se zřízením soustavy moderních elektrických výtahů.

Všechno platí sám

Doufal, že mu na vybudování parku finančně přispěje stát, jenže úřady jeho žádost zamítnou. Watkin tak bude muset celý projekt zaplatit z vlastních prostředků. Z úsporných důvodů provede několik změn, upravit nechává i původní návrh „londýnské Eiffelovky“.

Věž bude menší a počet jejích ramen je zredukován z osmi na čtyři. Ve Wembley se začíná stavět na jaře 1892. O dva roky později je park – byť se v něm dál horečně buduje – slavnostně otevřen pro veřejnost.

Napřesrok se podaří dokončit první, 47 metrů vysoké patro věže s vyhlídkou, kam návštěvníky vozí několik výtahů. Rozestavěná atrakce přiláká davy Londýňanů.

Jak ale dodává současná publicistka Eliška Gáfriková, „počet návštěvníků byl poměrně uspokojivý, i když ne natolik, aby zaplatil pokračování stavby“. Watkinovi tak nezbývá než další práce na věži odložit na neurčito.

Torzo musí pryč!

Zájem veřejnosti o nedokončenou atrakci rychle opadne. Vyhlídka se lidem omrzela, za vstup na ni je ochoten platit jen zlomek návštěvníků parku. Watkin už věž dostavět nestihne, po dlouhé vážné nemoci v roce 1901 umírá.

V projektu nechtějí pokračovat ani noví investoři. Došli k závěru, že by se jim to finančně nevyplatilo. Torzo věže má nestabilní základy a v průběhu let se naklonilo. V roce 1902 ho úřady z bezpečnostních důvodů uzavřou a brzy poté rozhodnou o jeho odstranění.

„K demolici byl používán dynamit. Poslední odstřely se konaly v roce 1907,“ líčí Gáfriková. Ztráta „unikátní“ atrakce parku ve Wembley neuškodí. Lidé sem dál budou jezdit za odpočinkem, zábavou a sportem po celý rok. Na místě Watkinovy věže dnes stojí největší fotbalový stadion v Anglii.