Před překvapeného franckého vládce pokorně předstupuje 14 českých knížat. Dobrovolně požadují to, co obvykle podstupují porobení nepřátelé, vystavení tváří v tvář kruté smrti.

V polovině 9. století se po bojích se svými bratry stává nejmocnějším z potomků římského císaře Ludvíka I. Pobožného (778–840) jeho třetí syn Ludvík II. Němec (kolem r. 805–876).

Zakládá křesťanskou Východofranckou říši a začíná mít zálusk i na dosud pohanská území na východ od ní. České kmeny dobře vědí, že tak silnému protivníkovi se mohou jen těžko postavit…

Mimo zvyklosti

Na počátku roku 845, přesně před 1180 lety, se proto do hlavního bavorského města Řezna vypravuje 14 českých knížat, zástupců svých kmenů. Žádají Ludvíka o křest. Je to neobvyklá situace, na kterou ani sám východofrancký vládce není připraven.

Novou víru přece obvykle přijímají porobené kmeny pod nátlakem!

Navíc křest nových „oveček“ tradičně probíhá o Velikonocích a během svatodušních svátků… Nyní přesto před ním stojí čeští velmoži a pokřtění se dožadují dobrovolně, a navíc mimo všechny zavedené termíny.

„Tato událost nemá v soudobé christianizaci pohanů obdoby,“ konstatuje přední český historik Josef Pekař (1870–1937).

Sjednocená většina

O výjimečnosti situace svědčí i letopisy královského dvora, které pod názvem Fuldské anály sepisuje benediktinský mnich a teolog Rudolf z Fuldy (†862). „Ludvík přijal 14 z knížat Čechů s jejich lidmi, kteří žádali přijetí křesťanské víry, a přikázal je v oktávu Epifanie pokřtít,“ zaznamenává letopisec.

Text zvaný Geograf bavorský, sepsaný Ludvíkovým kancléřem a opatem Grimaldem (kolem r.

800–872) z kláštera Weissenburg, pak podává výčet všech východoevropských kmenů, a těch českých napočítá 15. Zdá se tedy, že k Ludvíkovi se pro křest vypravili vůdcové drtivé většiny z nich.

Oktáva Epifanie neboli svátek Zjevení Páně připadá na 13. ledna a křtící biskup vykoná svou práci na přímý rozkaz Ludvíka Němce dokonce i v úterý, a ne v neděli, jak by se slušelo. Češi na svůj křest výjimečně spěchají. Mají ryze pragmatické důvody.

Snaží se totiž zabránit válce. Ludvík Němec se podle všech známek chystal na výpravu proti pohanským kmenům na východě.

Rychlé prozření

Pokud česká knížata počítala s tím, že Ludvík Němec bude shovívavější k čerstvým křesťanům, zmýlila se. Mocný vládce nejspíš vidí v náboženském podrobení Čechů jen naději na snadnější průchod své armády přes jejich území.

Hned v srpnu roku 846 vytáhne proti Velkomoravské říši. Umírá přitom dosavadní moravský vládce kníže Mojmír I. a Ludvík na velkomoravský trůn dosazuje jeho synovce Rostislava († po r. 870). Českým kmenům to otevře oči a staví se na odpor.

Ludvík Němec je pořádně zaskočen, když se z vítězného tažení na Velkou Moravu přes české území vrací a jeho vojsko si za cenu velkých ztrát musí probojovávat cestu domů. Zanedlouho se pak stejně rozpoutá válka, které se Češi tak chtěli vyhnout. V tzv. bitvě u záseků roku 849 ale česká knížata Ludvíka Němce porazí.