Je to oblast, kde turisty bolí za krkem, protože neustále vzhlížejí k nebi. Tam někde vysoko na vrcholcích nepřístupných pískovcových pilířů se vznášejí chrámy, které dnes mnozí považují za osmý div světa.
Dílo přírodních sil
Obrovské pískovcové pilíře se začaly v oblasti dnešní řecké Thesálie tvořit před 60 miliony let tektonickou činností a na jejich současné podobě pak eroze trpělivě pracovala celé věky. To, že jsou vhodné pro osídlení, si lidé uvědomili už před 50 000 let.
Tehdy se ale ještě spokojili se skalními puklinami a jeskyněmi. Místa, vyvýšená až 500 metrů nad okolní krajinou, se pak stala domovem poustevníků a na konci 12. století se sem začali stěhovat mniši.
Zakladatel-asketa
Píše se rok 1344, když učený mnich Athanasios Koinovitis (1302–1380) z hory Athos sem přivádí skupinu svých stoupenců a zakládá první ze skalních klášterů. Dostává jméno Velký Meteoron, klášter Proměnění Krista neboli Metamorphosis.
Ten se stane nejen nejstarším, ale také nejvýznamnějším z klášterů, které začnou v okolí postupně vznikat.
V době 14.–16. století se jich v Meteoře zrodí celkem 24. Athanasios ale až do své smrti ve věku 78 let zůstane prostým mnichem, který se spokojí s asketickým způsobem života.
Žebřík padá k zemi
Stavba klášterních komplexů na vrcholcích nepřístupných pískovcových kvádrů je mimořádně obtížná. Veškerý materiál mniši vynášejí v nůších na zádech po primitivních žebřících nebo vytahují pomocí lan a kladek.
V obavě z přepadení nepřáteli pak po dokončení žebříky zničí, a dobrovolně se tak odříznou od okolního světa.
Vybudují si soběstačnou komunitu, do níž patří třeba i skromné políčko, ale obyvatelé sousedních vesnic na ně nezapomínají a zásoby jídla jim přinášejí.
V pozdějších dobách pak lana a žebříky nahrazují výtahy, v posledních letech jsou pak do skal vytesány i schůdky.
Královna v síti
Po staletí platí zásada, že do klášterů nesmějí vstoupit ženy.
První, které se dostane výsady toto nařízení porušit, se v roce 1921 stává poslední rumunská královna Marie Edinburská (1875–1938), které se o mnoho let později začne přezdívat „princezna Diana své doby“.
„Rozmarem přírody se tyto neobyčejné skály vynořují z pláně jako zkamenělí obři,“ zapíše si první dojem při příjezdu. Ke klášteru cestuje na oslu a nahoru se nechá vytáhnout v síti.
„Posadila jsem se po turecku doprostřed sítě, která byla přes hlavu uzavřena monstrózním hákem, a pak mě zvedli ze země staří mniši, kteří otáčeli kolem,“ vzpomíná na cestu vzhůru.
Pod německou palbou
V průběhu 18. a 19. století Meteora zažívá úpadek. Kláštery se postupně ruší a mniši odcházejí. Řecká vláda v roce 1921 prohlašuje zbývající kláštery za národní kulturní památku, ani to ale stavby nezachrání před událostmi druhé světové války.
Německá armáda tehdy neváhá ostřelovat historické objekty z děl, aby zabránila tomu, aby by se v nich mohli ukrývat partyzáni. Až v roce 1960 se zde podaří obnovit řeholní život.
Od chvíle, kdy jsou kláštery roku 1988 zařazeny pod ochranu UNESCO, se mění v jednu z největších řeckých turistických atrakcí.
Šest ze čtyřiadvaceti
Z 24 původních skalních chrámů se dodnes dochovalo šest. Kromě Velkého Meteoronu tu stojí klášter Varlaam se slavnou kaplí Všech svatých nebo dubovým sudem na dešťovou vodu ze 16. století. Slavný je také třípatrový klášter sv.
Mikuláše, nejmenší ze všech, který mniši postavili na tak malé skále, že rozšiřovat ho mohli už jen do výšky. Je tu také klášter sv. Trojice, dnes přístupný po vytesaných krkolomných schůdcích, či klášter Roussanou, lákající na kapli s bohatými freskami.
Zapomenout nelze ani na klášter sv. Štěpána, jediný ženský v Meteoře, který se pyšní překrásnou zahradou.
Knihovna s císařskou bulou
Knihovna Velkého Meteoronu patří k nejpozoruhodnějším klášterním knihovnám světa. Všech šest dochovaných klášterů vlastní celkem 1200 svazků, z toho klášter Proměnění Krista celých 640. Liturgické spisy mniši shromažďovali od 10. až do 19. století.
Mezi nejvzácnější patří Zlatá bula byzantského císaře Andronika III. (1296–1341) z roku 1336. Obdivuhodná je i umělecká výzdoba kláštera, kolekce zlatem vyšívaných látek a liturgických oděvů a samozřejmě relikviáře s ostatky svatých.
