Vyrůstala v blahobytu a nevlastní otec Edward Kelley jí dopřál kvalitní vzdělání. Jenže anglický alchymista nadělal také spoustu dluhů, u císaře upadl v nemilost a skončil ve vězení.
Alžbětě, která mluví několika jazyky a má velký literární talent, na prahu dospělosti hrozí život v chudobě.
Krátce po narození jí zemřel otec. Matka maličké Alžběty Johany Vestonie (1581–1612) nemůže zůstat sama. Má ještě jedno dítě a potřebuje, aby se o ně někdo postaral. Znovu se provdá za alchymistu Edwarda Kelleyho (1555–1597).
Záhy se všichni přestěhují z rodné Anglie do Českého království. Část dětství Alžběta nejspíš strávila v Třeboni, poté žila v Mostě a občas se objevila na pražském dvoře císaře Rudolfa II. (1552–1612).
Kelley chce vyženěným dětem dopřát co nejlepší start do života a zajistí jim vskutku kvalitní vzdělání. Jak líčí současný literární historik Radim Kopáč, Alžběta „mluvila například několika jazyky. Taková míra vzdělání byla v té době naprosto výjimečná.
Vzdělání patřilo aristokracii a těm, kteří se pohybovali v univerzitních kruzích, navíc Alžběta byla žena.“
Poezie jako zbraň
Má literární talent a zkouší psát básně, a to hlavně v latině. Bohužel, dospívající Alžběta se nemůže věnovat poezii tak, jak by si přála. Poklidný život v blahobytu je pro nadanou dívku minulostí, její rodina zažívá strmý společenský pád.
Císař totiž na Kelleyho zanevřel, alchymistovi je zkonfiskován majetek a skončí ve vězení, kde roku 1597 umírá. Alžběta se s radikální změnou svého života k horšímu jen tak nesmíří.
Ztracené postavení hodlá za každou cenu získat zpět a poezii využije jako zbraň. Napíše mnoho prosebných dopisů… Podle současného spisovatele Tomáše Hejny „nejspíš chtěla básněmi obměkčit panovníka a jeho kancléře, aby získala prostředky na vlastní přežití.
Víme také, že básně posílala Petru Voku z Rožmberka a řadě dalších vlivných šlechticů.“ Nezafunguje to. Rudolf II. ani žádný důležitý dvořan Alžbětě nijak zásadně nepomohou.
V tradiční roli
Zdá se, že životu v bídě neunikne, navíc zemřel její bratr. Zoufalá Alžběta se rozhodne vstoupit do kláštera, nakonec to ale neudělá.
Ke změně názoru ji přiměje nabídka k sňatku, v roce 1603 se provdá za významného právníka Jana Leona z Eisenachu, který jí přece jen dokáže pomoci. Díky němu získává nazpět část rodinného majetku.
„Alžběta začala naplňovat dobově očekávané role… Během devíti let se stala sedminásobnou matkou. Ani jedno z jejích dětí se však nedožilo dospělosti,“ popisuje Kopáč. Na poezii jí kvůli mateřským povinnostem a starostem o domácnost už moc času nezbývá.
Její tvorba však nezapadne. Slezský básník Georg Martinius von Baldhoven (1578–1633) roku 1602 vydává Alžbětinu první sbírku Poemata, druhá – nazvaná Parthenicon – pak spatří světlo světa o osm let později.
V listopadu 1612 však první „česká“ básnířka v pouhých 31 letech umírá, nejspíš kvůli častým porodům. Pohřbena je v pražském kostele sv. Tomáše na Malé Straně.
