Britské námořnictvo je uprostřed dalšího krvavého střetu s Francouzi. Tentokrát ale Angličané svými děly pálí na nepřátele z neobvyklého místa. Jejich opěrným bodem je kamenná loď!

Čedičová skála, která se tyčí do výšky 175 metrů z vln Karibiku nedaleko hlavního města ostrova Martiniku Fort-de-France, je dlouho jen lahodnou pastvou pro romantické oči.

Své jméno Diamond Rock neboli Diamantová skála dostala podle světelných odrazů, které slunce dokáže vyčarovat na jejích nepravidelných stěnách. Boj o tento přírodní unikát si ale nakonec vyžádá i lidské životy.

Přístav v ohrožení

V květnu 1803 vypuká válka mezi Napoleonovou Francií a Velkou Británií. Bojištěm se stává také Karibik, protože obě země mají velký zájem o ostrov Martinik s výnosnými cukrovými plantážemi.

V září 1803 k němu připlouvá anglický viceadmirál Samuel Hood (1762–1814) s vlajkovou lodí Kentaur a flotilou sedmi dalších plavidel.

Pokud by se mu podařilo vytvořit blokádu francouzského opevněného přístavu Fort-de-France, znamenalo by to významný krok k ovládnutí celé oblasti. K dokonalému uzavření pobřežních vod je ale třeba strategicky umístěná základna. Vždyť jedna se ale přímo nabízí!

Kuřata mezi děly

Obsazení skály Diamond Rock tři kilometry od pobřeží by Britům přineslo zásadní strategickou výhodu. „Je to dokonalé strážní stanoviště. Třicet střelců udrží ten kopec proti deseti tisícům,“ prohlašuje viceadmirál Hood.

Jednotka poručíka Williama Donnetta zvládne pomocí lan dopravit na vrchol skaliska dvě 18liberní děla a dvě další 24liberní do jeskyní v polovině jeho výšky.

Diamond Rock se stává základnou s posádkou 120 mužů, jimž velí poručík James Maurice (1775–1857), první důstojník Kentaura. Za ubikace poslouží skalní jeskyně i stany, brzy tu posádka začne chovat kozy a kuřata, aby omezila nutnost složitého zásobování.

Klička v papírech

K využití skály je ovšem třeba překonat jistý administrativní problém. „Námořnictvo nesmí působit na souši,“ znějí britské předpisy. Hood si ale ví rady. Zařazuje skálu do aktivní služby jako „kamennou fregatu“ a pojmenovává ji HMS Diamond Rock.

Děla na skále pak po 17 měsíců ovládají přístupovou cestu k Fort-de-France. Francouzské jednotky sice podniknou několik pokusů o její dobytí, ale vždy vyjdou naprázdno.

Rozkaz znovu získat skálu do francouzských rukou nakonec vydává sám Napoleon Bonaparte (1769–1821).

Válečný soud

K Martiniku se v roce 1805 vydává francouzsko-španělská flotila 16 lodí. Velí jí kapitán Julien Cosmao-Kerjulien (1761–1825) a 31. května se rozpoutá krvavá bitva o Diamond Rock. Francouzi v ní ztratí 20 mužů, Britové dva.

Obráncům ale brzy dojde munice a také voda, protože nepřátelská palba jim zničí nádrž. Posádka se 3. června vzdává a Francouzi ji vysadí na Barbadosu.

Maurice je později doma postaven před válečný soud za ztrátu lodi, je ale zproštěn viny, a naopak se dočká pochvaly za statečný boj.

Skála zůstává ve francouzských rukou čtyři roky, pak ji Angličané znovu obsadí, ale v roce 1815 je uzavřena mírová dohoda, jejíž součástí bude definitivní přechod Diamond Rocku do francouzského vlastnictví.