Würzburská rezidence voní novotou. Když se v roce 1749 stane biskupem zdejší diecéze Karl Philipp von Greiffenclau, rozhodne se sídlo zkrášlit řadou nástěnných maleb. „Chci to nejlepší,“ říká neskromně. Zakázku proto zadá největšímu malíři fresek té doby.
Tím je Banátčan Tiepolo, jemuž se pozvánky na stůl hrnou i od korunovaných hlav.
Už několik minut si kníže-biskup Karl Philipp von Greiffenclau (1690–1754) prohlíží rozměrnou přípravnou malbu a co chvíli obrací oči na strop nad úchvatným hlavním schodištěm. Prázdný prostor ve Würzburské rezidenci by rád zaplnil gigantickou freskou.
Od benátského malíře Giovanniho Battisty Tiepola (1696–1770), jenž předtím vyhotovil nástěnné malby ve zdejším Císařském sále, si proto nechal udělat návrh a je jím nadšen.
„Pusťte se do toho,“ schvaluje roku 1752 vznik díla nazvaného Alegorie planet a kontinentů. Oproti návrhu ale udělá Tiepolo ve výsledku řadu změn. Bude kníže-biskup spokojený?
Úchvatné rozměry
Na fresce rychle přibývají postavy. Malíř se na ní rozhodne zachytit boha Apollona, jak se vydává na svou každodenní pouť. Božstva okolo něj symbolizují planety a figury na okrajích kontinenty. Ty jsou ovšem jen čtyři – Evropa, Asie, Afrika a Amerika.
I tak má ale Tiepolo práce víc než dost. Freska totiž měří 19 x 33 metrů a zabírá neskutečných 627 metrů čtverečních. „Je to největší plocha, pokrytá nástěnnou malbou,“ upozorňuje britská kunsthistorička Vanessa Hall-Smithová.
Tiepolo na ní nepracuje sám. Využívá řady pomocníků včetně synů, kteří ztvárňují nebe a pozadí. I tak ale práce postupují až ďábelskou rychlostí…
Závratná rychlost
Z hlavního schodiště Würzburské rezidence mizí vysoké lešení. Nestálo zde dlouho. Tiepolo stihne Alegorii planet a kontinentů namalovat za pouhý rok. Greiffenclau je i přes jisté úpravy díla oproti návrhu nadšený.
Malíř do něj umně zakomponuje i biskupův portrét, který je možné najít v nebi nad Evropou. Tiepolo do díla „vpašuje“ také podobiznu svou a svého syna Domenica (1727–1804). Neumístí je na žádné exponované místo mezi bohy, ale jen do spodního rohu.
Foto: wikipedia.org