„Vždyť se úplně zbláznil! Zamiloval se do komediantky a nevěstky!“ rozčiluje se byzantský císař Justinus I. Jeho synovec a následník trůnu Petrus Sabbatius však trvá na svém: „Ožením se jedině s Theodorou! S nikým jiným!“ 

Ani v nejmenším mu nevadí, že jeho vyvolená je dcerou krotitele medvědů a po večerech si přivydělává jako obyčejná tanečnice. Theodora (asi 497–548) mu učaruje natolik, že ji jen pár měsíců po setkání požádá o ruku.

Přesto, že sňatek následníka trůnu se ženou z chudých poměrů je tehdy považován za nepřípustný.

„Římské zákony výslovně zakazovaly sňatek senátora se ženou, kterou zneucťoval otrocký původ nebo herecké zaměstnání,“ podotýká britský historik Edward Gibbon (1737–1794).

Proti zamýšlenému sňatku se navíc ostře staví jak císařova choť Eufemie (†524), tak Petrova vlastní matka Vigilantia. Budoucí císař, jenž vejde do dějin jako Justinián I. (482–565), má ale svou hlavu a odmítá se milenky vzdát.

Na svého strýce Justina (asi 450–527) naléhá tak dlouho, dokud ho nepřesvědčí, aby kvůli jeho lásce změnil zákony.

Dráždivá podívaná

Theodora neprožije zrovna šťastné dětství. Pochází z chudých poměrů, navíc velmi brzy přijde o otce. Matka tře bídu s nouzí, a aby svou dcerku nějak uživila, začne si přivydělávat jako herečka a prostitutka. V jejích šlépějích se brzy vydá i samotná Theodora.

Jako malá předvádí jen pantomimu, jakmile však dospěje a promění se v mimořádně půvabnou ženu, nabízí divákům hipodromu o něco dráždivější podívanou. Sem tam ukáže nožku, někdy ze sebe dokonce nechá spadnout šaty.

„Prodávala svou lásku bez rozdílu městským občanům i cizincům jakéhokoliv postavení a povolání,“ píše Gibbon. Právě na jednom představení se s Theodorou setká i budoucí císař, který se okamžitě zamiluje.

Svatbě už nic nebrání

Stařičký císař Justinus se zakaboní a pak dokument přece jen podepíše. Teprve po smrti své ženy Eufemie se nechá dotlačit k tomu, aby zrušil staré předpisy.

„Nebohým ženám poskvrnivším svou pověst v divadle se ponechává možnost pokání a dovoluje se jim vstupovat v zákonné manželství s nejvýznamnějšími občany,“ hlásá nová vyhláška. Císařovu synovci už tak nic nebrání, aby se s Theodorou oženil.

Slavná svatba se koná roku 525 za účasti veškeré byzantské smetánky. Dva roky nato Justinus umírá a z Petra se stává nový císař.

Na počest svého předchůdce přijme jméno Justinián I. Konstantinopolský patriarcha jemu i jeho ženě Theodoře následně obleče purpurové pláště a se slovy požehnání jim vloží na hlavy posvěcené koruny.

Odmítne uprchnout

Z konstantinopolského hipodromu se valí do ulic početný dav. Ten se však záhy vymkne kontrole a začne rabovat a ničit vše, co mu přijde pod ruku. Roku 532 náhle a takřka bez příčiny propuká v hlavním městě byzantské říše mohutné povstání.

„To je zlé,“ zoufá si Justinián. Vzbouřence, vykřikující slovo „Niká“, tedy „Zvítěz“, podle něhož dostane rebelie své jméno, se mu totiž nedaří zastavit.

Povstalci si navíc zvolí nového panovníka a Justiniánovi tak reálně hrozí, že přijde o trůn! Císař prý dokonce zvažuje, že z města uprchne. „Královský titul je krásný rubáš,“ zastaví ho však rázně jeho žena.

Pak zburcuje poslední zbytky císařského vojska, jemuž se nakonec podaří vzbouřence porazit. Justinián dobře ví, že právě rozhodná a nebojácná Theodora mu zachránila korunu.

Třebaže byzantské zákony znají jen absolutního vládce – císaře, jmenuje svou manželku spoluvládkyní se všemi spojenými poctami a právy.