Domů si pro něj přišli gestapáci. Jeho zatčení zřejmě proběhlo v klidu. Němci mu dovolí, aby zanechal své mamince vzkaz. „Odešel jsem s dvěma pány od gestapa,“ napíše Evžen ve spěchu na druhou stranu rozepsaného rukopisu. Matku už nikdy neuvidí…

Už jako chlapec rád listuje novinami, které si kupuje z vlastních drobných úspor. „Zase už v nich ležíš, snad nechceš být redaktor?

To jsou ti nejprotivnější lidi na světě!“ dobírá si ho kvůli tomu jeho strýc Zdeněk Fierlinger (1891–1976), který po druhé světové válce ještě jako sociální demokrat dopomůže komunistům k převzetí moci.

Evžen Rošický (†1942) mu vždycky oponuje a novináře zuřivě brání. Skutečně sní o tom, že se jednou bude živit psaním.

Držitel rekordů

Rošický se narodil 15. října 1914 v Olomouci, vyrůstat ale bude v Praze, kam se přestěhoval s rodiči. Po studiích na gymnáziu v Karlíně absolvuje práva na Karlově univerzitě. Jeho další velkou vášní je sport, především běh na středních tratích.

Od roku 1930 navštěvuje lehkoatletický oddíl Slavia Praha a v průběhu let se vypracuje na jednoho z našich nejlepších běžců. Ve 30. letech minulého století opakovaně získává titul mistra Československa v bězích na 400 metrů překážek a 800 metrů.

Na těchto tratích stanoví několik čs. rekordů a v roce 1936 reprezentuje naši zemi na olympijských hrách v Berlíně.

Kritizuje úřady

Splnil se mu sen. Navázal spolupráci s redakcemi levicových deníků Rudé právo a Haló noviny. Rošický pro ně píše fejetony a články o sportu. Těží ze své znalosti atletického prostředí.

Nebojí se kritizovat sportovní funkcionáře ani stát za podle jeho názoru macešský přístup ke sportovcům.

„Časem bychom pak dospěli tak daleko, že by imaginární atleti běhali na imaginárních stadionech imaginární výkony, čímž by rázem odpadla veškerá starost o československou atletiku vůbec!“ ironizuje v jednom z textů příslušné úřady za nedostatečnou podporu čs.

běžců. Sám bude po atletických oválech běhat do konce 30. let. Poté se věnuje hlavně psaní, rozšíří svou působnost. Píše i povídky a romány.

Zneužité jméno

Po vzniku protektorátu v březnu 1939 se ve svých článcích věnuje hlavně civilním tématům. Současně Rošický projeví zájem zapojit se do komunistického odboje. To se mu ale nepovede. Jako známý sportovec by pro odbojáře zřejmě byl až příliš velkou hrozbou.

O jeho roli v boji s německými okupanty dodnes panují dohady.

Podle dobových svědectví se však mladý novinář přinejmenším podílel na šíření nelegálního tisku a letáků… 18. června 1942 si pro něj domů přijde gestapo, ve stejný den je zatčen i jeho otec Jaroslav (1884–1942), který měl spolupracovat s odbojovou skupinou Kapitán Nemo.

Oba čelí krutým výslechům a 25. června jsou popraveni na střelnici v Praze-Kobylisích. Osudným se jim údajně stalo schvalování atentátu na Reinharda Heydricha (1904–1942). Jméno slavného atleta po únoru 1948 zneužije komunistická propaganda.