Dobyvatel Francisco Pizarro v roce 1502 vyplouvá s flotilou 30 lodí k americkému kontinentu, aby dobyl bohatou říši Inků. Ti zanedlouho podlehnou útoku vyspělejšího protivníka. Přispěje k tomu i hrůza z neznámých tvorů ve službách conquistadorů…

Historii si dnes vlastně vůbec neumíme představit bez koní. Neobejde se bez nich zemědělství, doprava ani vojenství. Kdy a jak se ale z divokého koně stalo zvíře domácí?

Předkové dnešních koní pocházejí z období před 60 miliony let a nalézali se na území Severní Ameriky. Je to doba, v níž jsou ještě kontinenty spojené, a tak se koně snadno dostávají i do Asie.

To je dobře, protože američtí koně vyhynou zhruba před 11 000 lety a zdejší obyvatelé si na jejich návrat musejí počkat až do 16. století, kdy je sem zpět přivážejí osadníci z Evropy.

První kontakt s těmito zvířaty ovšem mezi Inky a Aztéky způsobí šok, když spatří španělské dobyvatele prohánějící se na nikdy nespatřených tvorech.

Od honu k chovu

Divocí koně podobně jako další volně žijící zvířata jsou zpočátku pouze kořistí lidských lovců jako zdroj potravy. Lidé koně loví tak, že je nahánějí ke strmé skále, pod níž pak polámaná zvířata snadno posbírají.

Brzy si však uvědomí, že mnohem praktičtější bude si koně pro maso a mléko začít chovat. To, že divoký kůň by se mohl stát užitečným pomocníkem, objeví nejprve obyvatelé ukrajinských a kazašských stepí přibližně před 7500 let.

Zemědělci od koní získávají mléko a objevují i jejich tažné schopnosti, řemeslníci se učí zpracovávat koňské žíně k výrobě matrací, kartáčů či hudebních nástrojů. Vojáci jsou zase nadšeni z možnosti využít ochočené koně k přesunům a k boji.

První archeologický důkaz o koních používaných ve válčení se datuje mezi roky 4000 a 3000 př. n. l. To vše od základu mění lidskou historii.

Svědectví zubů

Před 5000 lety už je kůň zcela domestikován, což dokládají archeologické nálezy v podobě prudce rostoucího počtu koňských kostí v lidských sídlech.

O domestikaci svědčí také cenné objevy koní pohřbených spolu s taženými vozy v hrobech kultur doby bronzové na území dnešního Ruska či Kazachstánu. Archeologické nálezy z tzv.

botajské kultury na území dnešního Kazachstánu potvrzují poškození předstoliček koní, což nasvědčuje používání udidla. Nejnovější výzkumy naznačují, že domestikovaní koně se do světa začali šířit ze stepních oblastí kolem řek Volha a Don.

Spolu s nimi získávají lidé v celé Eurasii také nové znalosti ohledně jezdectví a výroby vozů.

Vyhynutí se nekoná

Volně žijící koně, které dnes lze v přírodě najít, ve skutečnosti nejsou divocí koně, ale zdivočelí koně domácí. Jedinými divokými druhy koní jsou již vyhynulý východoevropský tarpan a také kůň Převalského v Asii.

I ten z volné přírody v průběhu minulého století zmizel, ale díky úsilí mnoha zoologických zahrad se ho do ní podařilo opět vrátit. Podle dostupných údajů je v současné době na světě kolem 60 milionů koní. Vyhynutí tomuto druhu tak naštěstí ještě dlouho nehrozí.

Foto: wikimedia.org