Je norskou královnou, ale opět, jako už tolikrát předtím, tráví řadu týdnů v rodné Anglii. Vrací se do vlasti, po které léta tesknila, štěstí ji tu však tentokrát už nečeká. V Londýně si pro ni přijde smrt.
Titul prince z Walesu je označením pro následníka britského trůnu, a přesně tím je Albert Edward (1841–1910), nejstarší syn královny Viktorie (1819–1901), když se mu 26. listopadu 1869 v paláci Marlborough House v Londýně narodí dcera Maud (†1938).
I jí se tak automaticky dostane podobného přídomku. Pro princeznu Maud z Walesu si ale osud přichystá spojení s úplně jinou zemí, a ona sama z toho vůbec nebude nadšená…
Princezna Harry
Prozatím ale dospívající dívka slyší spíš na přezdívku Harry. Začíná se jí tak říkat podle otcova přítele, proslulého odvahou na bojišti.
I Maud svým temperamentem a zálibami patří spíše do mužského světa než mezi jemné dámy a čas tráví raději při divokých hrách s bratry. Při tom všem ale nezapomíná vyrůstat do krásy.
„Je jako růžička s těma jasnýma očima a milým inteligentním výrazem,“ rozplývá se nad ní její teta Viktorie (1840–1901), německá císařovna.
Ve 20 letech už je Maud i zamilovaná, ale její vyvolený, vzdálený bratranec František z Tecku (1870–1910), o bližší vztah nemá zájem. Po Maud už v té době ovšem začíná pošilhávat vážnější nápadník.
Odtržená od domova
Dánský princ Karel (1872–1957) je skvělá partie a s Maud se zná od dětství. Vysoký světlovlasý mladík má navíc pověst rozvážného a dobromyslného člověka.
„Je okouzlující, ale o tři roky mladší než Maud,“ najde na něm přece jen chybičku princezna Marie (1833–1897), matka Františka z Tecku. Necelý rok po zasnoubení se Maud 22. července 1896 v soukromé kapli Buckinghamského paláce za Karla provdá.
V roce 1903 přijde na svět syn Alexandr (†1991), ale Maud nepociťuje štěstí, které si od manželství slibovala. „V Dánsku jsem odtržená od domova,“ stěžuje si. Netuší, že její odtržení bude jednou ještě větší.
Norský parlament v červnu 1905 ukončuje 91 let trvající unii se Švédskem a hledá nového panovníka. Nabídku stát se králem dostává právě dánský princ Karel.
Pro dobro země
Karel nechce být přivandrovalcem, kterého budou jeho norští poddaní nesnášet. Nechá si proto svou volbu posvětit lidovým plebiscitem, a teprve když získá 80procentní podporu, souhlasí. Stává se králem Haakonem VII. a z Maud je rázem norská královna.
„Musíš tu roli po manželově boku přijmout, jinak by se norským králem mohl stát třeba některý ze synů německého císaře,“ vysvětluje jí otec, nyní už anglický král Edward VII. Maud ale po své vlasti nikdy nepřestane tesknit.
Do Anglie se často vrací a tam také v listopadu 1938 umírá na selhání srdce. Její přání být pohřbena doma však vyslyšeno není. Místo posledního odpočinku pro ni rodina vybírá v královském mauzoleu na hradě Akershus v Oslu.
