„Taková blamáž,“ vzteká se Napoleon Bonaparte 25. února 1793, když musí rychle zmizet zpátky na loď. Děla nechává na ostrově. Sotva stihne utéct. Nechybí mnoho a rozzuření Sardiňané by ho zajali. Naštěstí se za neúspěch nakonec najde jiný viník…

Francouzská flotila pod velením admirála Laurenta Trugueta (1752‒1839) vyplouvá v únoru 1793 z Toulonu. Mezi posádkou nechybí ani 24letý důstojník dělostřelectva, který si tehdy ještě říká Napoleone di Buonaparte (1769‒1821).

Jméno si na Bonaparte změní až v roce 1796. Právě z jeho hlavy vzešel plán na invazi na dosud neutrální Sardinii, která má být součástí postupu Francie proti První koalici.

V ní od roku 1792 stojí bok po boku Svatá říše římská nebo Velká Británie (později se k ní přidá třeba Španělsko i sama Sardinie). V rámci flotily velí Napoleon dvěma jednotkám korsických gardových dobrovolníků. Pluje na palubě korvety La Fauvette.

Noční vylodění

Vojenská mise ale neprobíhá zrovna hladce. Jeho vojáci nejsou vyškolení, nemají žádnou motivaci. Nejsou ani dobře vybavení, ani pořádně zaplacení.

Mladý vojevůdce proto musí potlačovat vzpouru už v korsickém přístavu Bonifacio pouhých pár dní před samotnou akcí. Nakonec přece jen flotila 22. února 1793 v devět hodin ráno dorazí ke svému cíli – k Sardinii. Silnému větru navzdory.

„Do útoku!“ přikáže Napoleon, jenže sardinské baterie proti nim zahájí zuřivou palbu. V noci se ambiciózní velitel se svými muži a třemi kanony proto raději vylodí na jiném místě, na ostrově Santo Stefano.

Ten od pobřežního městečka La Maddalena dělí asi 700metrový pás moře. „Rychle!“ popohání Napoleon své vojáky, zatímco jim vítr šlehá do tváří a jejich uniformy smáčí prudký déšť skrz naskrz.

Hádka velitelů

Ozvou se výstřely z mušket a palba z děl. Nakonec se Francouzům povede dobýt malou čtvercovou věž, kterou brání posádka 25 Sardiňanů. 17 z nich Napoleonovi muži zajmou.

Jeden z obránců, Salvatore Ornano, ale skočí do vody a plave do La Maddaleny. „Poplach!“ zburcuje okamžitě celé město. „Pokračujte v útoku!“ přikazuje Napoleon.

Chce využít momentu překvapení, ale jeho nadřízený velitel Colonna Cesari je proti. „Hrozí vzpoura vojáků, “ protestuje. Dochází mezi nimi k prudké hádce.

Bonaparte navzdory tomu přikazuje připravit obléhání a dotáhnout děla na pobřežní skálu La Puntarella. Míří přímo na La Maddalenu…

Pálí po civilistech

Palba začíná ráno 23. února. První dělová koule strhne střechu kostela svaté Magdaleny.  Další zasáhnou okolní domy. Obyvatelé vyděšeně prchají. Podle zpráv sardinského námořnictva padne minimálně 1050 výstřelů, zničeno nebo poškozeno je na 80 staveb.

Kanonáda je slyšet celý den. Pokračování má i v noci, tentokrát se zápalnými střelami. Také v dalších dvou dnech Francouzi útočí. Když chytne sklad řeziva v přístavu Cala Gavetta, vypadá to, že už je boj rozhodnut v jejich prospěch.

Hrdina dostane rentu

Sardiňan Domenico Millelire (1761‒1827) ale nic nevzdává. Bere si malý člun se 14 veslaři, střelce a kováře. Zezadu zamíří k útočícím lodím s cílem je zapálit. Mezi Francouzi jeho manévr způsobí ohromnou paniku.

Bonapartemu, operujícímu na břehu, nezbývá, než se urychleně vrátit na palubu La Fauvette a zmizet. Podplukovník Quenza píše zprávu pro ministra války v Paříži.

Z neúspěchu akce v ní obviňuje Colonnu Cesariho. Millelire naopak za svoje hrdinství dostane od Sardiňanů medaili a doživotní rentu.