Mocný rod Habsburků je na počátku 17. století neklidný. Ve Slezsku mu roste nepoddajný protivník, kterého bude třeba se všemi prostředky zbavit. Dokáže vévoda a vojevůdce Jan Jiří Krnovský odolat tak silnému nepříteli?

Pokud by se osud Jana Jiřího Krnovského (1577–1624) odvíjel podle nalinkovaných předpokladů, strávil by život v církevních službách.

Ostatně vystuduje kalvínskou akademii ve Štrasburku, a když v roce 1604 absolvuje, hned jako zástupce protestantů získá vzhledem ke svému urozenému původu z rodu Hohenzollernů místo tamního biskupa.

Jenže věčné spory s katolíky mu práci tak komplikují, že se nakonec úřadu vzdává. A kromě změny zaměstnání ho čeká i stěhování…

Souboj rodů

Janovým otcem je braniborský kurfiřt Jáchym Fridrich (1546–1608), který vlastní Krnovské knížectví ve Slezsku a v roce 1606 ho předává právě jemu. Jana Jiřího ale v Krnově čekají opět náboženské spory.

Jako představitel protestantského rodu Hohenzollernů je trnem v oku katolickým Habsburkům, kteří mají ve Slezsku největší slovo. Ostatně i sám císař Rudolf II. (1552–1612) dlouho odmítá předání Krnovského knížectví z otce na syna úředně potvrdit.

Jan Jiří se ale v oblasti rychle stane výraznou postavou a nenápadně začíná spojovat všechny zdejší významné osobnosti protestantského vyznání. Proti obyvatelům, kteří kalvinismus ne vždy bezvýhradně podporují, neváhá poslat žoldnéřské jednotky.

Současně s budováním společenského postavení posiluje i svou vojenskou moc. Jeho zásluhou se v roce 1609 rodí česko-slezský obranný spolek.

Hanebné úklady

Janovy protihabsburské postoje se prohlubují a krnovský pán se snaží získávat na svou stranu co nejvíce spojenců.

„Ve Slezsku pán krnovský strojí hanebné úklady našemu rodu,“ upozorňuje v roce 1613 Rudolfův nástupce na trůnu Matyáš Habsburský (1557–1619).

Když pak po pražské defenestraci 23. května 1618 propuká české stavovské povstání proti Habsburkům, přivádí Krnovský záhy do Čech vojenský oddíl 3600 mužů na jeho podporu.

Po zvolení Fridricha Falckého (1596–1632) králem se Jan Jiří stává jedním z vrchních velitelů jeho vojska. Po porážce stavů na Bílé Hoře pak dlouho odmítá svou armádu rozpustit a postupně se stává pánem celé východní Moravy.

Zrazený bezzemek

Na Krnovského je po porážce povstání uvalena říšská klatba, je zbaven svého panství a jeho vojsko je císařskou armádou postupně ze Slezska vytlačováno. Po zradě svého spojence, sedmihradského vévody Gábora Bethlena (1580–1629), mu nezbývá než uprchnout.

Když přesně před 400 lety, 2. března 1624, jako zapomenutý nemajetný bezzemek umírá ve slovenské Levoči, je mu teprve 46 let. Jeho zabavené Krnovské knížectví získává od císaře Ferdinanda II. Štýrského (1578–1637) loajální rod Lichtenštejnů.

 Foto: Wikimedia.org, meisterdrucke.com