Poslední den roku 1926 vychází na pátek, a tak se u Karla Čapka jako obvykle schází vybraná společnost. Kromě „pátečníků“ je přítomen Tomáš Garrigue Masaryk. „Mám se zúčastnit, či nikoliv?“ nebyl si prezident jistý, a proto se radil se svým tajemníkem.

Nakonec pozvání přijal, aniž by tušil, že právě připravil podhoubí k velké aféře. 

Spisovatelé Karel Čapek (1890–1938), Fráňa Šrámek (1877–1952) a František Langer (1888–1965) si navykli na pravidelné procházky, kterými si zpříjemňovali čtvrtky. Až po čase na tento zvyk navázala páteční setkání početnější skupiny intelektuálů, tzv.

pátečníků, v Čapkově vile na Vinohradech. Probírají politiku, literaturu, filozofii, vědu a jiná témata. Scházejí se vždy mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední a rozcházejí po sedmé večerní, někdy i déle.

Co král, to politik

„Co kdybys napsal nějaký kus pro pobavení?“ zkouší Karel Čapek přemluvit Fráňu Šrámka. Spisovatel ale odmítavě kroutí hlavou, a tak se do toho hostitel pouští sám. Sepisuje tříkrálovou koledu, kterou pro silvestrovskou zábavu nechá nastudovat herce.

Kromě obou Masaryků se setkání 31. prosince 1926 účastní například spisovatel Karel Poláček (1892–1945), malíř Josef Čapek (1887–1945) a prezidentův osobní tajemník Vasil Škrach (1891–1943).

Zábavu má přitom nejvíce rozdmýchat právě krátké satirické představení. To je postaveno na třech postavách, přičemž v každé z nich lze poznat úřadujícího politika.

„I my si můžeme zahrát na veliké pány, že nejsme už jen králi, nýbrž vůdci strany!“ prohlašuje Baltazar, který představuje předsedu lidovců Jana Šrámka (1870–1956).

„Za stranu největší já tady vypovídám, země je prostě dílem zemědělcovým, vše tradiční je naší straně svato,“ říká Kašpar a účastníkům setkání je jasné, že jde o ztvárnění předsedy agrární strany Antonína Švehly (1873–1933).

„Já sice nejsem veliká strana, ale já přece mám slávy nad ostatní krále,“ pyšní se Melichar zpodobňující předsedu národní demokracie Karla Kramáře (1860–1937).

Kdo si pustil pusu na špacír?

„Silvestrovská zábava v Hulvátově,“ hlásá titulek v novinách, který uvádí článek o celé události. „V Hulvátově u Čapků se slavil silvestr opilou orgií. Tancovaly nahaté ženštiny, hradní sběř urážela před prezidentem vyvolence českého lidu.

Takové zábavy pro prezidenta neuspořádal Čapek poprvé,“ lže autor. O žádných orgiích nemůže být řeč. Skupina přátel a známých se pouze sešla, aby si popovídala.

Masaryk, jehož na silvestrovskou oslavu doprovodil syn Jan (1886–1948), se skvěle bavil a na Hrad se vrátil dvě hodiny po půlnoci. Podle jistých náznaků v tisku si pusu na špacír o tom, co se u Čapkových dělo, pouští právě Jan Masaryk.

Otci tím dost zavaří, protože v květnu se má znovu volit prezident a je více než jisté, že aféru k politickým účelům využije jeho opozice. Nejvíce je proto upozorňováno na samotnou účast nejvyššího státníka.

Protihradní tisk se může strhat, aby ho co nejvíce očernil, a nebojí se ani lží, na což reagují samotní pátečníci.

Bouří mediální bitva, Karel Čapek dokonce zařizuje návrh na trestní stíhání redaktora časopisu Národ Jana Karla Strakatého (1878–1963) a také Antonínovi Švehlovi posílá opis koledy.

Ten spor prohlašuje za malichernost, navíc v blížících se volbách podporuje Masaryka, který se skutečně znovu stane prezidentem. Aféra definitivně utichá ale až 28. března 1929 a Čapek získává 2000 korun odškodného. Věnuje je charitě.