Estébáci se s nimi při výsleších nemazlí. Mlátí je hlava nehlava, mučí elektrickým proudem a psychicky týrají.

Jednomu vyrazí zuby, druhému zlomí žebra, další částečně ohluchne… Funkcionáři Orla nakonec vyšetřovatelům podepíšou, co chtějí, a soud část z nich pošle na dlouhé roky do vězení!

Za první republiky je po Sokolu druhým největším tělovýchovným spolkem u nás. Na počátku 30. let minulého století má katolická sportovní organizace Orel přes 100 000 členů. Od roku 1930 pořádá pravidelné poutě na vrch Hostýn na střední Moravě.

Konají se vždy druhou neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie, tedy po 15. srpnu. Zorganizovat ji „orlové“ chtějí i koncem léta 1948, kdy v Československu už vládnou komunisté.

Nezabrání jim v tom ani fakt, že nový režim před časem zastavil činnost Orla a rozhodl se všechny dosavadní tělovýchovné organizace sloučit v jeden celek. Vedení spolku pokračuje v přípravách pouti.

Jak upřesňuje Miroslav Kozlovský, jeden z tehdejších funkcionářů této organizace, „celá akce šla po administrativní linii orelské a zůstala utajena až do konání vlastní pouti“.

100 000 lidí

Nenechali se zastrašit. Na hostýnskou pouť během soboty 28. srpna 1948 dorazí přes 100 000 věřících! Lidé z větší dálky přijeli na střední Moravu pěti zvláštními vlaky a asi 250 zájezdovými autobusy. Celou akci pojmou jako protest proti komunistickému režimu.

Byť je organizátoři opakovaně žádali, aby se ve svých projevech drželi zpátky, během nedělní poutě jsou hodně slyšet. Provolávají hesla, vyzývající k obnově samostatného Orla, a skandují jméno exprezidenta Edvarda Beneše (1884–1948).

Komunisté jejich „neposlušnosti“ okamžitě využijí. Z nejvyšších míst přichází příkaz již zahájenou likvidaci spolku urychlit!

Kruté mučení

Na přelomu let 1948–1949 Státní bezpečnost (StB) pozatýká přední funkcionáře Orla a převeze je do nechvalně proslulé věznice v Uherském Hradišti. Při výsleších si všichni prožijí neskutečná muka.

„Tamní vyšetřovatelé pracovali – aspoň v mém případě – metodou cukru a biče. Ve vyšetřování se střídali ti »dobří« s těmi »zlými«. Vyšetřovacími metodami byly elektrické šoky a bití hadicí po obnažených šlapkách,“ vypráví Kozlovský.

Sám má tak vážné zdravotní problémy, že je převezen na vyšetření do brněnské nemocnice U svaté Anny. Následně ho eskortují do místní věznice na Cejlu. Vyhrožují mu dalšími krutými výslechy, pokud nebude spolupracovat.

Kozlovský jejich nátlaku nakonec podlehne a podepíše takzvaný soudní protokol, který je plný výmyslů a lží.

Odvolání na nic

Soud s čelními funkcionáři Orla proběhne v červnu 1949 v Brně. O spravedlnost v něm samozřejmě nejde. Za údajnou velezradu, úklady proti republice či neoznámení trestného činu je odsouzeno celkem 18 osob.

Všichni orlové se odvolají, načež jim Nejvyšší soud jejich tresty zpřísní. Dohromady si mají ve vězení odsedět 151 let! Miroslav Kozlovský „vyfasoval“ 18 roků. Za mřížemi nakonec stráví „jen“ necelých 12 let, protože je v roce 1960 propuštěn na amnestii.

Spolek Orel tehdy již dlouho právně neexistuje. Úředně byl zrušen v červnu 1950 a obnovy se dočká až v roce 1990.

Foto: hostyn.cz, facebook.com/Uhveznice, smirice.eu