Snažili se splynout s okolím, zbytečně na sebe neupozorňovali. Bohužel to nestačí, kousek od oáz Kufra je přepadnou lupiči. Všechno jim seberou včetně darů, které posílá německý císař místnímu sultánovi.
Stecker a Rohlfs na rozdíl od několika členů výpravy přežijí, v důležité misi však pokračovat nemohou…
Miluje zoologii. Od dětství sbírá brouky a zajímá se také o štírky, bezobratlé živočichy z třídy pavoukovců.
Po absolvování studia biologie na pražské univerzitě odchází Antonín Stecker (1855–1888), rodák z Kosmonos na Mladoboleslavsku, na studia do německého Heidelbergu. Moc dlouho tam ale nepobude. Přijímá totiž nabídku odcestovat do Afriky.
Jako vědecký průvodce má doprovázet diplomata Friedricha Gerharda Rohlfse (1831–1896). Na podzim 1878 společně dorazí do libyjského Tripolisu, odkud zamíří na jih, do nitra Sahary. Putují v přestrojení za Araby a používají také arabská jména.
Stecker si říká Abú Ankabút, v překladu Otec pavouků. Bohužel ani velká opatrnost je nakonec neochrání. Na okraji oáz Kufra (na jihu dnešní Libye), kam noha Evropana dosud nevstoupila, je přepadnou lupiči.
Stecker i Rohlf vyváznou živí, ovšem několik členů jejich expedice přijde o život. Bandité jim navíc ukradnou vědecké přístroje a dary pro místního sultána. Plán německé výpravy proniknout až do Konga, případně k západnímu pobřeží Afriky, tak bere za své.
Místo objevování neprobádaných končin se přeživší dobrodruzi vracejí zpátky do Tripolisu.
Císař ho nepustí
Stecker se rozhodne v Africe zůstat. Počátkem roku 1881 vyrazí do Etiopie. Podrobně zmapuje pobřeží jezera Tana a zjistí, že jeho dosavadní mapy jsou velice nepřesné. Vypracuje proto novou a pošle ji do Berlína.
„Prosil bych Vás co nejzdvořileji, abyste se přimluvil, aby byla uspořádána tak, jak jsem ji nakreslil, a nedopustil, aby byla zase zpackána,“ žádá v dopise Rohlfse. Následně Stecker zamíří ještě více na jih.
Objeví pro Evropany několik jezer, prozkoumá prameny řeky Awaš, jenže i tentokrát musí své plány pozměnit. V návštěvě tajemného království Kaffa (na jihozápadě dnešní Etiopie) mu zabrání válka mezi místními kmeny.
Moc ho to mrzí, hledá způsob, jak by se tam mohl přece jenom dostat, ale etiopský císař Jan IV. (1837–1889) je neoblomný. Vzácného hosta prostě tak velkému riziku nevystaví! Stecker se tedy v létě 1883 vrací do Evropy.
Přiveze si s sebou nespočet kreseb či rozsáhlou sbírku unikátních předmětů. V Praze se dočká bouřlivého přivítání a zdá se, že má před sebou velmi zajímavou budoucnost…
Konzulem nebude
Dostává hned několik nabídek, žádnou z nich ale nepřijme. Odmítne dokonce i místo německého generálního konzula na Zanzibaru! A ke své vlastní škodě nedokončí ani jediné dílo ze svých cest.
Stecker prostě nedokáže své africké objevy zpeněžit a neprosadí se ani jako vědecký pracovník. Místo toho se zadluží. Onemocněl tuberkulózou a musí platit vysoké účty za léky. V nouzi mu nakonec nezbývá než rozprodat svůj majetek.
Na jaře 1888 si pro zbědovaného Antonína přijede do Prahy jeho matka. Odveze ho domů do Mladé Boleslavi, kde Otec pavouků záhy – v pouhých 33 letech – umírá.
Foto: europeana.eu, wikimedoa.org
