Briliantovou brož protentokrát oželela. Obvykle ji dostávají jako pozornost vznešené kmotry plavidel řeckých lodních magnátů. „Darujte mi místo toho plavbu pro mé hosty po Středozemním moři,“ žádá rejdaře Eugenidise Frederika, choť řeckého krále.
Zkušeného rejdaře jen tak něco nerozhází, a tak Eugenios Eugenidis (1882–1954) přislíbí v roce 1954 řecké královně Frederice (1917–1981) finanční prostředky a pomoc při organizování okružní plavby, na kterou se chystá pozvat hosty z evropských královských rodů.
Nejde jen o nějaké bezúčelné povyražení pro modrou krev. Řecký královský pár má promyšlený plán…
Lákadlo turistů
„Přilákáme tím do Řecka turisty,“ shodne se Pavel Řecký (1901–1964) se svou chotí. Země se ještě nevzpamatovala z válečných útrap, každá pomoc je dobrá k tomu, aby Řecko vzkvétalo a panovník si upevnil svou pozici.
To však není jediný záměr plavby králů. Světová válka narušila nebo zpřetrhala kontakty mezi modrou krví v Evropě a je načase to napravit. Akce navíc vzbudí zájem novinářů, což se pro propagaci řeckých krás také hodí. Frederika proto začne rozesílat pozvánky.
Nakonec dá dohromady na 90 zástupců vládnoucích královských rodů, kteří se mají koncem srpna 1954 nalodit na zaoceánskou loď Agamemnon. Udržet v dobré náladě pospolu lidi 20 národností, kteří mluví 15 různými jazyky, to chce pečlivou přípravu.
Losování v jídelně
Luxusní kajuty, příjemný bazén, rozlehlá jídelna a pro zábavu i kinosál. To vše skýtá dostatek pohodlí. „Žádný protokol a jen neformální oblečení,“ plánuje Frederika.
Osobního sluhu si může vzít pouze princ Jiří Řecký a Dánský (1869–1957), v jeho věku už je to nutnost.
Zasedací pořádek u jídla se bude losovat, aby se nikdo nemohl cítit dotčený, a na pevnině budou hosty přepravovat autobusy, protože auty by to bylo komplikované už kvůli pořadí vozů.
23. srpna 1954 ve francouzském přístavu Marseille nabírá Agamemnon první pasažéry, pak zamíří k Neapoli.
Tři hodiny se vznešení cestující naloďují, než se Agamemnon vydá na Korfu, kde je čeká nejen typická řecká večeře, ale přistupuje tam i další „bratránek“, italský král s rodinou.
Umberto II. (1904–1983) totiž nesmí do Itálie, proto se nemohl nalodit v Neapoli. Teď teprve výlet začíná.
Mejdan na lodi
Po Olympii je provází sám řecký král. Prohlédnou si některé ostrovy, na Santorini se projedou na oslech, na Mykonosu dojde i na koupání. 1. září dorazí do Athén, navštíví Akropoli, pak se vydají do Epidauru a do Delf. Po večerech není o zábavu nouze.
„Chybělo tam soukromí, pořád jsme byli pod dohledem starších příbuzných,“ postěžuje si však na konci cesty španělský následník trůnu Juan Carlos (*1938).
Jednou to totiž na lodi pořádně roztočili a bratra hostitelky Arnošta Augusta Hannoverského (1914–1987) hodili i v šatech do lodního bazénu. Poté ho nechávala královna Frederika raději po půlnoci vypouštět.
4. září cesta končí a Pavla Řeckého mrzí, že neměl peníze na delší plavbu. I když poté nedošlo k žádným zasnoubením, v což se doufalo, Juan Carlos si tu přece jen vybral příští nevěstu, řeckou princeznu Sofii (*1938).
Řekové však Frederice neodpustí, že vyhazuje státní peníze na bombastickou seznamku bohatých.
