Podvodníků zná naše historie spousty. Stejně tak válečných zločinců nebo vrahů, kteří i přes své činy trestu unikli.
Příběh válečného zločince a zákeřného vraha, který nejenže hned dvakrát utekl katovi, ale podvodem vylákal nejvyšší státní vyznamenání od samotného prezidenta Beneše, je zcela výjimečný…
O životě Jiřího Skomarovského (1922–?) se toho ví zoufale málo. On sám tvrdí, že je Slovák, který před nacisty utekl do Polska a posléze proti nim zahájil na čs. území partyzánský boj. Mává kolem sebe průkazem partyzána a dokumenty, které to dokazují.
Ty je dodnes možné najít ve vojenských archivech.
„V roce 1945 podminoval trať do Lochovic a zničil tím dva německé vojenské transporty… Na trati Lochovice-Příbram zničil železniční most, napadl rovněž vojenské skladiště Němců ve Skuhrově,“ stojí v jeho složce.
Co na tom, že některé dokumenty nemají podpis ani razítko. Nesedí toho ale mnohem víc. Předně to, že ve skupině Smrt fašismu, za jehož velitele se Skomarovský vydává, žádný muž toho jména nepůsobil.
Velí jí někdo úplně jiný, a to kapitán Jevgenij Antonovič Olesinskij. Na československé území navíc tato jednotka seskočila až v dubnu 1945, zatímco Skomarovský tvrdí, že byl jejím velitelem už od roku 1943…
Oslavovaný hrdina
Jakkoli tedy není účast Skomarovského na partyzánských akcích proti vojenským transportům a železničním tratím vlastně vůbec prokázána, v tehdejší atmosféře mu lidé snadno uvěří. Umí slovensky i rusky, má vojenskou postavu, osvědčení i partyzánskou legitimaci.
Skutečně tak od prezidenta převezme dvě vysoká státní vyznamenání – Československý válečný kříž 1939 a Medaili za chrabrost. V Karlových Varech, kde se spolu se svou ženou Marií objeví v létě 1945, je uvítán jako válečný hrdina.
Karlovarský boss
Po příchodu do města dostane do užívání opuštěný zemědělský statek v Sedlci, na kterém pracují sudetští Němci, a začne čile obchodovat s hotelem Imperial.
Do luxusního ubytovacího zařízení, které je v té době zabráno jako válečná kořist Rudou armádou, dodává brambory, mléko a cokoliv je třeba.
Jakmile dojde k nucenému odsunu Němců a Skomarovský zjistí, že by snad musel pracovat, statek však rychle vrátí a zažádá, aby mu bylo do správy svěřeno něco jiného.
Získá firmu Karl Albert – autodoprava, kde spolu se svými kumpány začne kšeftovat s automobily a náhradními díly. Když mu jeden z nich, jistý Ivan Rousinov, pohrozí, že jeho podvody odhalí, vláká ho do pasti a zastřelí!
Kriminálce pak namluví, že jednal v sebeobraně. Ta si o tom možná myslí své, Skomarovský má však díky dřívějším stykům v hotelu Imperial na určitých místech oko…
Uteče katovi
StB ho však brzy začne podezírat i z toho, že je zapleten do převádění lidí přes hranice. Žije si totiž značně nad poměry. Byť mu podnikání vázne, vozí se v luxusním americkém automobilu, o němž tvrdí, že ho odkoupil od pohřešovaného Osvalda Petlana.
Když je tělo zavražděného obchodníka objeveno ve větrací šachtě jednoho z opuštěných dolů, je však Skomarovský definitivně odveden s pouty na rukou. Tuší, že je zle.
Okamžitě začne tvrdit, že vůbec není Skomarovský, ale Grigorij Jermolenko, a že není Slovák, ale občan Sovětského svazu, který byl za války zajat Němci a přinucen do vstupu do Vlasovovy armády. Je v tom očividný kalkul.
Ví, že za dvě vraždy by v Československu dostal trest smrti, ale jako bývalý vlasovec má šanci, že bude vydán do Sovětského svazu, kde mu nebude hrozit kulka, ale nejspíš jen vězení nebo pracovní tábor.
V únoru 1950 je zástupcům sovětské bezpečnostní služby skutečně vydán. A tady jeho stopa definitivně mizí…
