Na nádvoří Karolina se ozývá hlasitý křik. Vzduchem zprvu létají nadávky, pak i pěsti. Rozvášněný dav studentů následně vyráží do ulic města, kde vytlouká výlohy zejména židovských obchodů. V Praze není v listopadu 1934 pro osoby mluvící německy bezpečno…

Když v roce 1348 Karel IV. (1316–1378) založil v Praze vysoké učení, obdaroval je řadou privilegií. K nim rychle přibyly různé cennosti, například velké stříbrné pečetidlo, na němž je sám panovník vyobrazen, jak klečí před zemským patronem sv.

Václavem a předává mu zakládací listinu univerzity.

Nejpozději v 17. století již mají její rektor i jednotlivé fakulty také svá zdobená žezla, která se používají v průvodech při slavnostních okamžicích, kdy je před představiteli školy nosívá univerzitní sluha, pedel.

A právě o ony cennosti, insignie pražského vysokého učení, se ve 20. století strhne urputný boj…

Ani je nepůjčí

Po letech nepokojů a zmaru, kdy pražská vysoká škola skomírala, je jako její nástupkyně roku 1654 ustavena Karlo-Ferdinandova univerzita. Původní učení, založené Karlem IV., se slučuje s jezuitskými školami, sídlícími v Klementinu.

Společně budou fungovat v dalších více než dvou stoletích. Reformy císaře Josefa II. (1741–1790), při nichž byla latina nahrazena němčinou a čeština na Karlo-Ferdinandově univerzitě byla zcela upozaděna, ovšem nenávratně zasely semínko rozkolu.

Čeští obrozenci prosazují češtinu jako univerzitní jazyk a roku 1882 dosáhnou svého. Pražská univerzita se rozděluje na českou a německou. Vše proběhne víceméně v poklidu, představitelé školy se rozumně dohodnou i na rozdělení školních budov.

Dialog se zadrhne jen v případě insignií. „Měly by zůstat v majetku těch, kteří je drželi doposud a navazují na tradici zakladatele školy,“ hájí své zájmy akademický senát německé univerzity.

Když má být uveden do funkce prvního rektora české univerzity Václav Vladivoj Tomek (1818–1905), Němci insignie nevydají ani pro slavnostní ceremoniál. Zkušený historik Tomek snad nad provokací mávne rukou.

Roku 1883 zadává u proslulého pražského zlatníka Jana Tenglera výrobu nových insignií pro českou univerzitu a její fakulty. V dalších letech je klid.

Skončí v trezoru

Nová republika, nový zákon. V roce 1920 vchází v platnost tzv. lex Mareš, nazývaný podle svého předkladatele, pedagoga Františka Mareše (1857–1942). Týká se poměrů mezi pražskými univerzitami.

Za dědičku tradic Karla IV. považuje tu českou a také jí přiznává právo na vlastnictví historických insignií. Jenže se opět nic neděje.

Vrátit starobylé klenoty na půdu české univerzity si nakonec vytyčí za svůj hlavní cíl rektor Karel Domin (1882–1953) a jeho úsilí je korunováno úspěchem. Ministerstvo školství až v listopadu 1934 vydává výnos o důsledném naplnění dřívějšího zákona.

Než však dojde k samotnému předání insignií, vypukají v ulicích Prahy studentské bouře, které se neobejdou bez násilí a výtržností. Mnozí čeští intelektuálové je později v tisku odsoudí, jiní se postaví na stranu studentů.

26. listopadu 1934 ministr školství Jan Krčmář (1877–1950) insignie osobně převezme od zástupců německé univerzity a předá je českému rektorovi. Cennosti okamžitě zamíří do trezoru.

Paradoxně se i při dalších univerzitních ceremoniích používají žezla, zhotovená na sklonku 19. století.

Foto: Wikimedia.org, digitalniknihovna.cz