Prohlédne si kostely, univerzitu a trnavští měšťané mu vystrojí hostinu. Nazítří ráno se kníže Thököly zúčastní bohoslužby a s městem se rozloučí.
Sotva projede Horní branou, začnou za jeho zády hořet první domy a za pár minut se Trnava promění v obří ohnivou kouli!
Uherská šlechta se vzbouřila proti Habsburkům. V čele povstání stojí sedmihradský kníže Imrich Thököly (1657–1705), který v bojích s císařskými sbírá jeden úspěch za druhým.
Odbojný šlechtic uzavírá spojenectví s Turky a v roce 1682 je korunován králem Horních Uher (dnešní východní a střední Slovensko až po řeku Váh). Thökölymu to ale nestačí a tlačí se dál na západ.
V červenci 1683 si do svého ležení u Levic zve zástupce svobodného královského města Trnavy. „Když mi odpřisáhnete věrnost a dobře zaplatíte, vezmu vás pod svou ochranu,“ navrhne jim. Trnavští nechtějí, aby Thököly jejich město oblehl, a tak nabídku přijmou.
Splašené zvíře
O pár dní později dorazí do Trnavy Thökölyho vyslanci s jednotkou vojáků, aby před příjezdem svého pána zajistili vše potřebné. Zinkasují dohodnutý poplatek za ochranu, vystěhují jezuity a i přes mohutné protesty místních kompletně obmění městskou radu!
Trnavští svůj hněv překousnou – co jim také zbývá – a kvůli „vzácné“ návštěvě celé město nazdobí. Thökoly se objeví 7. srpna 1683 krátce po poledni. Převezme klíče od obou bran a chystá se vstoupit do města.
V tu chvíli vypálí děla slavnostní salvu a na zem těsně vedle Thökölyho koně dopadne kus kamene, který se uvolnil z hradeb. Zvíře se splaší a kníže má co dělat, aby se udržel v sedle. Neřekne nic a k nepříjemné nehodě se ani později už nevrací.
Užívá si pohostinnosti Trnavských, nicméně v hlavě dost možná spřádá plány, jak by je za „nepovedený atentát“ potrestal!
Skok z hradeb
Druhý den dopoledne Thököly Trnavu opustí. Krátce po jeho odjezdu vypuká ve městě požár, a to hned na několika místech najednou. Ze stodol, napěchovaných slámou, se plameny rychle šíří na další budovy. Z ohnivého pekla není úniku.
Zatímco Dolní bránu Trnavští před časem trvale znepřístupnili kvůli Turkům, utéct se nedá ani tou Horní, kterou zřejmě zabednili Thökölyho vojáci.
Lidé se v zoufalství škrábou na hradby a z velké výšky skáčou do ochranného příkopu… Strašlivější požár Trnava do té doby nezažila.
Zkáze unikne jen 58 domů a 2 kostely – zhruba deset procent celkové zástavby – a „v ulicích a pod hradbami zahynulo pravděpodobně víc než 4000 lidí“, dodává současná slovenská spisovatelka Zuzana Lopatková. Na ruiny města se záhy navíc vrhnou Thökölyho vojáci a vydrancují je.
Krádež pečeti
Katastrofa obyvatele Trnavy nezlomí. Za pár dní začnou dávat dohromady plány na obnovu města. Práce jim jde od ruky, jenže Thökölyho vojákům je to fuk!
25. září 1683, dva týdny po porážce Turků u Vídně, se vrátí a ukradnou to, co před nimi Trnavští stačili minule zachránit.
Například z radnice si odnesou městskou pokladnici, drahokamy a perly i zlatou pečeť z listiny uherského krále Bély IV. (1206–1270), kterou v roce 1238 povýšil Trnavu na svobodné královské město.
A v době, kdy zdejší měšťané potřebují každou možnou pomoc, je nechají na holičkách i Habsburkové. Podle Lopatkové je ještě „zatížili další povinností, a to vydržovat vojsko“.
*** Žena brání hrad ***
* S Habsburky zuřivě bojuje i Thökölyho manželka Helena Zrínská (1643–1703)…Proslaví se obranou hradu Mukačevo (na západě dnešní Ukrajiny), který hájí proti císařské přesile v letech 1685–1688.
* I kvůli zradě skončí v zajetí a tři roky je vězněna ve Vídni. Poté ji manžel vymění za rakouského generála a zbytek života spolu stráví v tureckém vyhnanství.
