Je nesmírně talentovaný a vyniká obrovskou pílí. Namaluje portréty několika králů i papeže a jeho fresky zdobí paláce či kostely po celé Evropě. Anton Rafael Mengs, nejslavnější rodák z Ústí nad Labem, si však vydobude uznání také v jiných oborech…
Působí na dvoře saského kurfiřta Augusta Silného (1670–1733). Malíř dánského původu Ismael Mengs (1690–1765) je podivín a úzkostlivě si tají své soukromí. Má k tomu dobrý důvod. Údajně žije v nemanželském svazku se svou hospodyní.
Zkraje roku 1728 odveze těhotnou družku do Ústí nad Labem. 12. března se jim v jednom z domů na zdejším náměstí narodí Anton Rafael (†1779). Chlapec je v pořádku a již po pár dnech i s matkou odjíždí zpátky za rodinou do Saska.
Sotva trochu povyroste, začíná se učit malovat. Z donucení, sám by nejraději dělal něco jiného. „Neměl žádné dětství. Otec rodinu pouštěl z domu jen po setmění a všechny děti nutil od útlého věku malovat.
Anton prý maloval s nechutí a pedantský otec ho musel k umění doslova dopráskat,“ vypráví současný historik Martin Krsek. Drsnou výchovou dosáhne Ismael Mengs svého cíle. Nadaný Anton vyroste v jednoho z nejuznávanějších malířů své doby!
Odměna od papeže
Celá rodina se v roce 1741 přestěhuje z Drážďan do Říma. V místních ateliérech se Anton zdokonaluje v malbě portrétů, mytologických scén a náboženských obrazů. Ve Věčném městě se také ožení, vezme si Margaritu Guazziovou, která mu jednou seděla modelem.
V 50. letech 18. století se pak mladý umělec vzdává své luteránské víry a konvertuje ke katolictví. Později freskami vyzdobí vatikánskou knihovnu a portrétuje papeže Klementa XIII. (1693–1769). Svatý otec je z Mengsových děl nadšený.
Za mimořádné zásluhy o zvýšení slávy církve ho jmenuje rytířem Řádu zlaté ostruhy. Není jediný, kdo si výjimečného umělce hýčká. Saský kurfiřt Fridrich August II. (1696–1763) z něj udělá svého vrchního dvorního malíře.
A byť se světoběžník Mengs v Drážďanech příliš často nezdržuje, právě v tomto saském městě po něm zůstanou desítky oceňovaných děl!
Bez konkurence
„Je to nejpracovitější muž století!“ říká se o Mengsovy. Ústecký rodák vyniká nejen talentem, ale i obrovskou pílí. Prosluje jako malíř králů, za prací cestuje po celé Evropě. Pár let žije v Neapoli, kde portrétuje královskou rodinu.
V jejím paláci navíc vytvoří několik fresek. Ve Španělsku se pak podílí na výzdobě El Escorialu a namaluje portrét španělského krále Karla III. (1716–1788). Je až neuvěřitelné, kolik toho za život stihne.
Podle Krska tento klasicistní malíř neměl ve své době rovnocenného konkurenta! Mengs si však nezíská respekt a obdiv „jen“ jako malíř. Patří také k uznávaným teoretikům umění, znalcům hudby a během života učí na vyhlášených malířských akademiích.
Obdivovatele má i mezi slavnými učenci, kteří s ním rádi diskutují nejen o kosmopolitní osvícenské kultuře. Mengs je totiž nesmírně tolerantní. Byť konvertoval ke katolické víře, pochopení pro jiná náboženství a různé myšlenkové proudy nikdy neztratil.
Foto: wikimedia.org