Tisíce natěšených výletníků se derou na palubu lodi, která je má dopravit přes jezero na slibovaný piknik. Netuší, že tenhle parník je už v tu chvíli odsouzen k zániku a mnoho z pasažérů se nikdy domů nevrátí.

Když je v květnu 1903 slavnostně spuštěn na vodu nový, 81 metrů dlouhý parník Eastland, určený k převážení ovoce, nikdo nepředpokládá, že zrovna tuto loď budou po celou její existenci provázet potíže.

Už za dva měsíce způsobí kolizi s remorkérem, o měsíc později zase na palubě vypukne vzpoura topičů. Majitele navíc trápí příliš hluboký ponor, který komplikuje provoz na řece Black River, vlévající se do jezera Michigan.

Loď je upravena, ale parník za to platí sníženou stabilitou, která se mu jednou stane osudnou…

Přetížený král

Už na počátku je Eastland kromě nákladu schopen převážet až 500 cestujících, ale se vzrůstajícím zájmem obyvatel Chicaga o rekreaci je výhodnější ho proměnit na čistě výletní plavidlo.

Místo pěti stovek pasažérů jich Eastland rázem může přepravit 3300. Ne ale dlouho. Potíže se stabilitou se vracejí, a tak je kapacita nejprve snížena na 2800, vzápětí na 2400 a nakonec na pouhých 1125 cestujících.

Eastland, považovaný za krále rychlosti, dál brázdí vlny Velkých jezer na hranicích USA a Kanady.

Riskantní zákon

Osud parníku ovlivní dva nešťastné detaily. Především lodní inspektor Robert Reid povoluje navýšení kapacity lodi na 2500 osob.

A ve stejné době v reakci na tragédii Titanicu podepisuje americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924) zákon upravující počty záchranných člunů, které nyní musejí být schopny pojmout alespoň 75 procent pasažérů.

„Některá plavidla, která by tuto zátěž nesla na horních palubách, by se mohla převrátit jako želva,“ varuje tenkrát ředitel největší firmy, provozující lodní dopravu v oblasti Velkých jezer.

Parník Eastland nyní dostává dvakrát tolik záchranných člunů, než na kolik konstruktéři vypočítali jeho nosnost…

Všichni vpravo!

Všechny okolnosti se tragicky spojí 24. července 1915. V Michigan City se koná piknik zaměstnanců společnosti Western Electric, počítá se s účastí až 7000 lidí a všechny je třeba přes jezero na místo dopravit.

Je pronajato pět výletních lodí včetně Eastlandu. Staré problémy se stabilitou se vracejí ve chvíli, kdy se pasažéři v 6.40 hodin ráno začínají hrnout na palubu. Plavidlo se nebezpečně rozkolísá.

„Všichni na pravobok!“ velí v tu chvíli kapitán Harry Pedersen. Na okamžik se zdá, že se paluba uklidní. Pak ale náklon pokračuje a tentokrát už Eastlandu není pomoci. V půl osmé ráno se pouhých šest metrů od břehu loď převrací.

Bez viníka

„Parník velký jako oceánská loď se převrátil pomalu jako velryba, která si chce zdřímnout,“ zapíše si tehdy spisovatel Jack Woodford (1894–1971), svědek tragédie.

Někteří cestující v panice skáčou do řeky a plavou ke břehu, v podpalubí však zůstávají uvězněny stovky dalších. Toho dne nalezne na Eastlandu smrt 844 lidí. Je mezi nimi i 220 českých krajanů.

V důsledku katastrofy je před soud postaveno šest lidí včetně kapitána a vedení paroplavební společnosti, nikdo však není odsouzen. Parník Eastland je po vyzdvižení přestavěn na dělový člun a pod novým jménem Wilmette slouží až do roku 1945.

Foto: wikipedia.org, dnainfo.com