„Co vám jen dám do erbu?“ ptá se podle oblíbeného vyprávění Ludvík XIV. svého hlavního zahradníka Andrého Le Nôtre, když jej v roce 1675 povyšuje do šlechtického stavu. „Sire, rýč. Bez něj bych žádných poct od vás nedosáhl,“ odpovídá oslovený.

Má to v genech

Na svět přichází roku 1613 do rodiny zahradníků. O budoucí životní profesi Andrého Le Nôtre (†1700) je rozhodnuto. Od mládí pomáhá svému dědečkovi a otci v zahradách pařížského Tuilerijského paláce, získává potřebné teoretické znalosti i praktické dovednosti.

Kromě práce v zahradách dochází pravidelně do Louvru, kde tehdy funguje akademie umění. Zde mladý muž studuje matematiku, ale také malířství a architekturu. Získává obrovský rozhled i cenné kontakty mezi velikány své doby ve zmiňovaných oborech.

Ukradení umělci

Svou první příležitost získává roku 1635, když vstupuje do služeb Gastona Orleánského (1608–1660), mladšího bratra Ludvíka XIII. (1601–1643). O dva roky později nastupuje po svém otci na místo hlavního zahradníka v Tuileriích.

Mezi jeho další významné zaměstnavatele patří královna-matka Anna Rakouská (1601–1666), a především mocný ministr financí Nicolas Fouquet (1615–1680).

Ten si ve Vaux-le-Vicomte buduje reprezentativní sídlo, které mu o doslova bombastické zahrady rozšíří právě Le Nôtre.

Když však veškerý ten přepych roku 1661 spatří Ludvík XIV. (1638–1715), strčí svého ministra za mříže a všechny umělce, kteří se ve Vaux-le-Vicomte angažovali, přesune do Versailles. V případě zahrad i s rostlinami, které lze převézt…

Symbol moci

„Nejsmutnější a nejpustší ze všech míst, bez jakéhokoli výhledu…, bez vody, jen písky a mokřady,“ líčí krajinu kolem Versailles vévoda de Saint-Simon (1607–1693). Na Andrého Le Nôtre tu nečeká lehká práce. Zhostí se jí však podle svého – tedy velkolepě.

I zahrady ve Versailles přece mají být důkazem absolutní moci Ludvíka XIV. Král Slunce ale pozapomene, že mu ve státní kase chybí dost peněz, a tak plány jeho zahradníka, jenž počítá s tisíci hektary upravené krajiny kolem centrální osy v délce 43 kilometrů, málem přivedou Francii na mizinu.

Milovník fontán

Navzdory všem komplikacím se Le Nôtre drží svého plánu. Zahradám dává geometricky přesnou tvář, a hlavně v nich buduje stovky fontán a vodních ploch, pro které má slabost – stejně jako král.

Ve Versailles ovšem chybí přirozený zdroj vody, a proto je ji třeba přivádět do zahrad složitými způsoby. Na přesouvání tisíců tun zeminy a stavbě akvaduktů pracují stovky dělníků. Řada z nich umírá při různých neštěstích, ale kosí je hlavně malárie.

Mrtví jsou obvykle odváženi pod rouškou noci, aby je neviděli jejich druhové a pokračovali v práci.

Bez škraloupu

I když se po dlouhá léta pohybuje u dvora, kde vládnou pokleslá morálka a intriky, Le Nôtre si zachovává „čistý štít“. Po celý život je věrný své ženě Françoise a ani ti největší sběratelé klepů z éry Ludvíka XIV. na něj nic „nevyčmuchají“.

Odměna v přátelství

Tuilerie, Fontainebleau, Saint-Cloud, Chantilly. Kromě Versailles Le Nôtre upravuje zahrady dalších sídel. Jeho plány ovšem pronikají i do zahraničí. A král?

Ten jej odměňuje povýšením do šlechtického stavu, značným majetkem, ale především se hlavní zahradník může považovat za jeho osobního přítele.

Foto: Wikimedia.org