Krátce nad ránem 30. července 1916 probudí obyvatele amerického New Jersey ohlušující exploze. Otřesy pocítí i Ed Whalen, který leží v jedné z místních nemocnic. „K čertu,“ nadzvedne se na posteli a chytí se okraje stolu. Má totiž za to, že jde o slabé zemětřesení.
Teprve následující den se dozví, co se vlastně stalo. Ostrov Black Tom v Newyorském zálivu, který sloužil jako překladiště munice, totiž vyletěl do povětří. A s ním i několik vagonů, člunů a lodí napěchovaných výbušninami.
Nikoho tehdy nenapadne, že by se mohlo jednat o tajnou sabotážní akci. Mluví se o nedbalosti zaměstnanců, chybě ostrahy, a dokonce o nešťastné náhodě. Hrstka strážných prý zapalovala hrnce, aby pomocí kouře odehnala komáry…
Sen zbrojařů
V začátcích první světové války si Američané přejí jediné: zůstat neutrální. Konflikt koneckonců zuří tisíce kilometrů daleko. Prezident Woodrow Wilson (1856–1924) navíc lidem slíbil, že je do války nezatáhne.
„Byl to v podstatě jeden z hlavních pilířů jeho opětovné volební kampaně,“ zmiňuje se současný americký historik J. Dennis Robinson. To ale neznamená, že by Spojené státy nemohly z války profitovat.
Tamní zbrojařské firmy mají poměrně volnou ruku v prodeji svého zboží a pumpují ho do Evropy ve velkém.
Teoreticky ho sice nabízí oběma válčícím stranám, Němci však kvůli britské námořní blokádě nemají prakticky žádnou možnost americké zbraně nakoupit a přepravit je do Evropy. Veškerá americká pomoc tak proudí výhradně britským a francouzským vojskům. Němcům nezbude nic jiného než transporty sabotovat.
Zraněná socha
Za oceánem mají poměrně slušnou síť tajných agentů. Zprvu útočí hlavně na lodě na moři, pak ale upřou pozornost na mnohem větší cíle – sklady a překladiště munice.
V hledáčku jim ulpí především komplex Black Tom, kde je uskladněno přes 900 tun dělostřelecké munice a asi 45 tun TNT. Proniknout dovnitř je ale složitější, než se zprvu zdálo.
Předešlé úvahy o zapojení německých námořníků nebo dělníků se ukážou jako liché, protože by tyto skupiny budily značnou pozornost. Nakonec se do areálu dostanou dva agenti, kteří zde pracují jako hlídači.
V noci 30. července 1916 založí požár a nechají skladiště vyletět do povětří. Exploze je tak silná, že je cítit až na Dolním Manhattanu a v Brooklynu. Střepinami z bomb je zasažena i socha Svobody. Je s podivem, že při incidentu umírají „jen“ čtyři lidé.
Chaos ve vyšetřování
Vzhledem k tomu, že Spojené státy nemají v té době ještě vůbec žádnou zpravodajskou službu, vyšetřování je značně chaotické. Prezident Wilson navíc nechce uvěřit, že by za útokem stáli němečtí agenti.
Zpočátku proto explozi označuje za „neblahý incident na soukromém železničním překladišti“. Detaily začnou na povrch vyplouvat teprve tehdy, když v rukou policie skončí slovenský imigrant Michael Kristoff.
Ten totiž vypoví, že akci opravdu naplánovali císařští špioni, zatímco on působil jako spojka. Pro nedostatek důkazů je ale nakonec propuštěn, a po vstupu Spojených států do války dokonce narukuje do americké armády.
Trvá pak další desetiletí, než se podaří stoprocentně dokázat, že šlo o koordinovaný německý útok.
