„Stůjte. Nehýbejte se,“ volá fotograf na stojícího muže. Jenže účastník jeho pokusů nevydrží strnule čtvrt hodiny koukat do objektivu. Pohne rukou a změní i výraz obličeje. Tvůrce obrazu, psaného světlem, znechuceně mávne rukou.
„Zase zkažená práce,“ mumlá si tiše německý fyzik Ferdinand Hessler (1803–1865), žijící v Praze. Po předchozích zkušenostech už tuší, že obličej portrétovaného se bude podobat rozmazané kaňce a ruka šmouze.
Přesto nehází flintu do žita a zkouší to dál. Výsledky na postříbřené desce vypadají brzy čím dál lépe, a hlavně přicházejí i vychytávky, které modely udrží v jedné poloze…
Pařížský hit
Členové pařížské Akademie věd 9. ledna 1839 nedočkavě hltají podrobnosti o zbrusu nové technice kreslení obrazu světlem, které jim zaujatě líčí jejich krajan, malíř a vědec Louis Jacques Mandé Daguerre (1787–1851).
„Obraz se zachytí na desku s vrstvou jodidu stříbrného. Expozice trvá 15–20 minut. Světlo jodid zredukuje na stříbro, které ztmavne,“ trpělivě vysvětluje princip autor vynálezu. Novinka okamžitě způsobí senzaci.
Na výstavu prvních daguerrotypií se hrnou hordy lidí. Informace se rychle rozkřiknou. Objevují se Daguerrovi následovníci, kteří zakládají portrétní ateliéry a podle jeho návodu vytvářejí vlastní snímky.
Nechat si je zhotovit se mezi pařížskou smetánkou stává hitem. Francouzská akademie věd se pak rozhodne 19. srpna 1839 bezplatně zpřístupnit postup celému světu.
Noviny plné novinky
O žhavé technické novince referuje tisk a stranou nezůstane ani ten, který vychází v českých zemích.
V němčině vydávané noviny Bohemia uveřejňují krátkou noticku už 27. ledna 1839. Čtenáři česky psaných Pražských novin si pak bližší podrobnosti mohou přečíst 7. února 1839 v rubrice „Smíšené zprávy“, kde je přetištěna zpráva z francouzských novin nazvaná „O vynálezku pana Daguerra“.
Postup zaujme i fyzika Hesslera, který po působení na polytechnice v rakouském Štýrském Hradci zakotvil ve 30. letech 19. století na pražské univerzitě jako profesor fyziky a aplikované matematiky.
Nadšení experimetátoři
Hessler se s daguerrotypickým postupem blíže seznámil při svých cestách po západní Evropě. Po návratu do Prahy na podzim roku 1839 také on úspěšně pořizuje své první snímky.
Ve druhém dílu ročenky pro výrobce a obchodníky, fyziky, chemiky, techniky, lékárníky, ekonomy na rok 1840 pak uveřejňuje technický popis jejich zhotovení. Pro svoji novou vášeň rychle získává i další zapálené kolegy z vědecké branže.
„Daguerrotypoval prý společně s přírodovědcem Ludwigem Redtenbachem a tehdejším úředníkem stavební kanceláře a později významným fotografem Wilhelmem Hornem, který o společných pokusech později napsal,“ uvádí současný fotograf Pavel Scheufler.
S nešvarem si poradí
První fotografové u nás v čele s Hesslerem to vůbec nemají jednoduché, i když se kromě Prahy centry daguerrotypie rychle stávají i Brno, Litomyšl a Plzeň, kde se všude snaží vyhovět náročné, bohaté klientele, která chce svůj dokonalý obraz.
Málokdo vydrží dlouhé minuty stát bez mrknutí oka. Přitom stačí jediný znatelnější pohyb a veškeré úsilí přijde vniveč. I s tímhle nešvarem si ale fotografové brzy poradí.
Vyřeší to nenápadné držáky hlavy, ale také rukou a nohou, které portrétované postavy doslova znehybní.
*** Rozostřená hraběcí rodinka ***
* Když na podzim 1839 přijede nejvyšší purkrabí Království českého Karel Chotek (1783–1868) do Mnichova, postaví se i s celou rodinou před fotografický aparát…„Karel Chotek se oblékl do slavnostního oděvu a vzal si svoje nejvyšší vyznamenání, Řád zlatého rouna,“ uvádí Petr Pavelec z Národního památkového ústavu.
* Na snímku ze 4. listopadu 1839, který lze považovat za dosud nejstarší u nás dochovanou portrétní daguerrotypii, osoby ale rozhodně nevypadají dokonale…Sám Karel je na fotografii, nalezené v roce 2010 na zámku Velké Březno u Ústí nad Labem, rozostřený a rozmazaná je i jeho dcera, která si během expozice zřejmě strčila prst do pusy.
