„Je to tady jenom samá bažina a křoví,“ povzdechnou si holandští mořeplavci při průzkumu nehostinného pobřeží. „A příležitost k obchodu taky žádná,“ stěžují si. Když navíc deset z nich zdejší domorodci bez milosti zabijí, zavelí kapitán Janszoon k návratu. Vůbec přitom netuší, že je tehdy jen krůček od velkého objevu… 

Od dob Fernãa de Magalhãese (1480–1521) jsou námořní objevy téměř výhradně doménou španělských mořeplavců. Na začátku 17. století se však situace výrazně změní.

Dobrodružné cesty Nizozemců znamenají vstup nové, zcela nečekané evropské mocnosti na scénu.

Žádné zaujetí

Již v roce 1605 vypluje nizozemský mořeplavec Willlem Janszoon (kolem r. 1570–1630) z přístavu Batávia (dnešní Jakarta na Jávě) k průzkumné cestě podél jižního pobřeží Nové Guineje a jako první Evropan spatří australské břehy Carpentarského zálivu.

Zmapuje pak ještě zhruba 320 kilometrů pobřeží, aniž by však tušil, že má co do činění s neznámou zemí na jihu, bájnou Terra Australis. Tamní břehy totiž považuje za výběžek nové Guineje, a s tímto vědomím se roku 1606 vrací do Nizozemska.

Tamní domorodci totiž nejsou zrovna přátelští a poté, co na jeho muže několikrát zaútočí, vydá Janszoon raději rozkaz k návratu. Nestojí o další mrtvé, příležitost k obchodu zde není také žádná, a co víc, vodami neustále křižují i jeho portugalští konkurenti…

Kdo s koho?

Ti svoje cesty ale pečlivě tají, a je tak velmi těžké určit, kdy ke břehům Austrálie přirazili své lodě. Možná Janszoona dokonce předběhli, ani to není možné vyloučit.

Vždyť na portugalských mapách, pocházejících již ze 40. let 16. století, je překvapivě zakreslen i kontinent ležící kdesi mezi Papuou-Novou Guinejí a Indonésií. Pokud mapy nelžou a je to opravdu Austrálie, posouvá se její objev o více než 60 let zpět.

O důvěryhodnosti map svědčí i fakt, že se jimi Portugalci pochlubí na dvoře anglického krále Jindřicha VIII. (1491–1547), a to krátce před jeho smrtí.

Jde jen o zisk

Kolem drsných a nehostinných břehů Austrálie se to tehdy Evropany jen hemží. Přibližně v roce 1615 sem vpluje další Holanďan, Dirck Hartog (1580–1621), i když jen pouhou chybou navigace. Tři roky po něm se znovu vrátí i Janszoon.

Přirazí k západnímu pobřeží, a aniž by zemi obeplul, popíše ji jako ostrov.

„Lze-li však soudit ze zpráv, které docházejí do Batávie, neslibovaly ony vzdálené břehy velké bohatství, a náhodný objev Společnost (nizozemská Sjednocená východoindická společnost – pozn. red.) moc nezajímal.

Prahla zkrátka po okamžitých ziscích, a proto hledala nové trhy, a nikoliv vybájenou zemi,“ zmiňuje se současný italský spisovatel Paolo Novaresio. Janszoon slouží v Nizozemské východní Indii ještě několik let, ve svých 57 letech se dokonce vydá na diplomatickou misi do Indie. Teprve pak projeví přání odejít do výslužby.

Foto: wikimedia.org