Sixtinská kaple je svědkem mimořádné podívané. 26. prosince 1519 jsou její zdi ověšeny obřími gobelíny, jejichž autorem je Raffael Santi. Celkem jich v Sixtinské kapli tehdy visí sedm. Tapiserie jsou vytvořeny z hedvábí, vlny a zlatých a stříbrných nití. I proto bylo jejich utkání extrémně drahé.

Před zamyšleným Raffaelem Santim (1483–1520) je možné spatřit drobnou skicu. Renesanční malíř právě pracuje na další zakázce pro papeže Lva X. (1475–1521). Ten si u něj v roce 1515 objednává sérii gobelínů, určenou pro vystavování v Sixtinské kapli v Římě.

„Celkem mělo vzniknout 16 tapiserií,“ uvádí anglický historik John Shearman (1931–2003). Nakonec jich ale spatří světlo světa pouze 12. Znázorňovat mají scény ze Skutků apoštolů, tedy z páté knihy Nového zákona.

Námětem se tak stanou výjevy ze životů svatého Petra a Pavla. Raffael samozřejmě zakázku přijme a dá se do díla.

Náročné tkaní

Mladičký, ale už tehdy vyhlášený tkadlec Pieter van Aelst III. (asi 1495–1560) si prohlíží rozměrné kartony. „Nádherné,“ vydechne při pohledu na ně.

Raffael nejprve vytvořil řadu skic a poté podle nich namaloval barevné návrhy, které již mají rozměry zamýšlených gobelínů. Renesanční génius kartony dokončuje v prosinci 1516. Následně jsou odeslány do Bruselu, konkrétně do proslulé van Aelstovy dílny.

Utkání tapiserií je nesmírně pracné. Vytváření jednoho gobelínu trvá asi rok. Výsledný obraz je přitom zrcadlově obrácený oproti předloze. Vzhledem k tomu, že jsou tapiserie protkány zlatem a stříbrem, musí papež za zhotovení zaplatit horentní sumu.

Aelst si řekne o 15 000 dukátů, což je třikrát víc, než kolik dostal Michelangelo (1475–1564) za fresky v Sixtinské kapli.

Dokončení se nedožil

„Projekt byl tak zázračně proveden, že každý, kdo jej spatřil, užasl… V tapiseriích jsou vodní plochy, zvířata a budovy tak nádherně provedené, že se zdá, jako by byly namalované štětcem, spíše než tkané,“ rozplývá se životopisec renesančních umělců Giorgio Vasari (1511–1574).

První gobelín dorazí do Říma v roce 1517. O dva roky později může papež na svátek sv. Štěpána vystavit v Sixtinské kapli sedm tapiserií. Raffaelovi za díla, která jsou přes tři metry vysoká a až pět metrů široká, zaplatí nadvakrát.

Celkem mu dá 1000 dukátů, tedy mnohem méně než van Aelstovi. Umělec se ale dokončení série nedočká. Umírá čtyři měsíce po představení prvních sedmi gobelínů. Poslední přitom do Věčného města dorazí až v prosinci 1521.

Kvůli zlatu v ohni

Hlouček vojáků hledí do plamenů, v nichž hoří jeden z Raffaelových gobelínů. Ke zničení části vzácné kolekce dojde už v roce 1527 během vyplenění Říma. Důvodem je materiál, jenž byl na utkání tapiserií použit.

Vojáci obří koberce roztaví, aby z nich získali zlato a stříbro. Papež si však později nechá chybějící díla znovu utkat.

„Poslední záznam o tom, že v Sixtinské kapli všechna visela, pochází z pozdního 16. století,“ upozorňuje současná italská historička Alessandra Rodolfová.

To platilo až do roku 2020. Tehdy bylo při příležitosti 500. výročí Raffaelova úmrtí všech 12 gobelínů opět vystaveno ve Vatikánu.

 Foto: Wikimedia.org, meisterdrucke.com, Victoria and Albert Museum