„Je to odporný zrádce, který si uzurpuje moc, jež mu nenáleží. Již několik měsíců se neprávem vydává za místosprávce Galie, ač jeho funkční období už dávno pominulo,“ rozčiluje se politik Gnaeus Pompeius Magnus (106–48 př. n.
l.) u řečnického pultíku. Senátoři mu dávají za pravdu a požadují, aby Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.) okamžitě rozpustil svoji armádu a odebral se zpátky do Říma. „Nikdy,“ zařekne se slavný vojevůdce a v lednu 49 př. n. l.
překročí řeku Rubikon, která tvoří hranici mezi Galií a Římem, čímž poruší římský zákon o velezradě zakazující správci provincie, aby s vojskem přestoupil její hranice.
„Kostky jsou vrženy,“ pronese údajně Caesar a vydá se v čele své armády směrem k hlavnímu městu. Pompeius se však necítí dost silný, aby se mu postavil. Pár dní nato se proto přeplaví do Řecka.
