V Paříži je cítit neklid a napětí. Ceny potravin závratně rostou, stejně jako daně. Celá Francie se topí v chudobě. Král Ludvík XVI. (1754–1793) se snaží situaci řešit, ale ne zrovna šťastně.

11. července odvolává oblíbeného ministra financí Jacquese Neckera (1732–1804) a do ulic nasadí početné vojsko. Nepokoje nabývají na síle. Den nato je vypáleno 40 z 50 celnic v okolí Paříže, 13. července je vyrabován klášter Saint-Lazare.

Další den ráno zaútočí Pařížané na Invalidovnu, kde se zmocní více než 28 000 mušket a deseti děl, pro střelný prach se pak vydají přímo do Bastily.

Když jim ho tamní guvernér markýz de Launay (1740–1789) odmítne vydat, překonají hradby, spustí padací most a vtrhnou dovnitř. Obávané vězení kompletně vyrabují, zmocní se střeliva a osvobodí vězně.

I když je jich tou dobou uvnitř pouhých sedm, pád Bastily, symbol nenáviděného režimu, znamená pro rozběsněný dav velké vítězství. Na počest svého triumfu pak demonstranti zlynčují zajaté vojáky. Několik jich pověsí, další ubijí přímo na ulici.

Strašlivý osud stihne i Launaye. Toho lidé nejprve ubodají a rozstřílí, pak mu uříznou hlavu a vítězoslavně ji nabodnou na kopí, aby ji mohli nést pařížskými ulicemi.