Vojska znepřátelených Burgunďanů zaplavují v květnu 1418 Paříž. Tanguy du Châtel, věrný poddaný krále Karla VI., tuší, že je zle. Sedne na koně, rozjede se do paláce a se skupinkou jezdců odveze teprve 15letého dauphina do bezpečí na hrad Chinon.

Tomu se to ale zprvu pranic nelíbí. Leccos už o tomto místě slyšel… 

Historie středověkého hradu Chinon, který leží nedaleko soutoku řek Vienne a Loiry, sahá zhruba do 10. století.

200 let nato z něj učiní svoji rezidenci anglický král Jindřich II. Plantagenet (1133–1189), který zde také na útěku před svými vzbouřenými syny Richardem (1157–1199) a Janem (1166–1216) umírá.

Povídá se, že když se Richard Lví srdce přišel poklonit zesnulému otci, začala se mrtvole z nosu řinout krev – jako zlé znamení. Ve 13. století ruch na Chinonu utichá a z hradu se stává ponurá pevnost, v níž jsou drženi důležití vězni. Třeba i členové proslulého řádu templářů…

Velmistr v kobce

Jejich ohromné bohatství je chamtivému králi Filipovi IV. Sličnému (1268–1314) už dlouho trnem v oku. „Museli se upsat samotnému ďáblu!“ rozčiluje se. Ráno 13. října 1307 nařídí všechny členy řádu pozatýkat.

V rukou vojáků skončí ten den desítky templářů, mezi nimi i sám velmistr Jacques de Molay (asi 1243–1314), jenž čelí obvinění z kacířství a sodomie. Starého prošedivělého muže naloží na vůz a v podzimní plískanici ho vláčejí po rozbitých cestách.

Trvá několik dní, než vozy přejedou řeku Vienne a Jacques de Molay spatří tvrdou siluetu hradu Chinon. Nakonec zde stráví řadu měsíců, než bude v Paříži upálen.

V kobkách Chinonu po něm a zhruba 60 dalších templářích zůstanou ve zdech tajemné rytiny, jejichž význam nebyl dodnes uspokojivě vysvětlen.

Jde o vousatou hlavu (Bafometa), za jehož údajné uctívání byli templáři souzeni, o tvora s kohoutí hlavou a jakési podivné znaky.

„Některé symboly obsahují hvězdy, různé geometrické obrazce, ruce s vyrytými srdci a tak dále,“ píše současná britská historička Karen Rallsová.

Osudové setkání

Stoletá válka zuří naplno a Paříž je v obležení nepřátel. Následník trůnu a budoucí král Karel VII. (1403–1461) se proto uchýlí do bezpečí na hrad Chinon.

Tady ho, již jako nekorunovaného vladaře, v únoru nebo březnu 1429 navštěvuje mladičká Jana z Arku (asi 1412–1431), která tvrdí, že slýchá hlasy svatých a cítí se být povolána zachránit Francii. Celé dva dny čeká, než ji Karel přijme v trůnním sále hradu.

Panovník si údajně vymění s jedním ze svých dvořanů šaty a skryje se do houfu šlechticů, jenže zvláštní venkovanka se nenechá zmást. Dojde přímo před krále, obejme mu kolena a pronese:

„Mé jméno je Jana a posílá mne král nebes, abych ti pověděla, že budeš korunován pravým králem Francie v remešské katedrále.“ Karel váhá, a dokonce prý nechá dívku vyšetřit lékařem.

Teprve pak uvěří v její boží poslání a svěří jí své vojsko, s nímž Jana uhájí před Angličany důležitý Orléans. V červenci 1429 je pak Karel skutečně korunován v Remeši a už se nemusí schovávat na Chinonu.

Kdysi slavný hrad postupně upadá, chátrá a uvažuje se i o jeho stržení. Zachován je dodnes jen díky nadšencům pro historii.