Nad Prahou krátce po poledni 14. února 1945 duní motory amerických bombardérů. Sirény lidi včas varovaly, aby se schovali do krytů. Málokdo je ale bere vážně. Už tolikrát je obyvatelé protektorátní metropole slyšeli, a nic se nestalo. Proč by tomu mělo být tentokrát jinak?
V osudný den, 14. února 1945, je ale všechno jinak. Na Prahu dopadají americké bomby. Zasáhnou pásmo od Smíchova přes Nové Město a Vinohrady až po Vršovice. Z historických pramenů vyplývá, že Američané protektorátní metropoli napadli nejspíš omylem.
Jejich skutečným cílem tehdy byly německé Drážďany. Kvůli nepřízni počasí nad Evropou se však část strojů od bombardovacího svazu oddělila a směřovala oproti původnímu kurzu jižněji. Pak už nebylo těžké splést si Prahu a Drážďany.
Oběma městy protéká řeka, uspořádání železniční sítě bývalo podobné… Během tragického náletu umírá přes 700 osob, další stovky lidí jsou zraněny. Smrt úřaduje na ulicích i v troskách domů.
Těch vážně poničených je na 2500. Jeden z nich se nachází v místech, kde se dnes potkává roh Rašínova nábřeží a Resslovy ulice a kde v současnosti stojí Tančící dům – první porevoluční stavba v Praze, na jejímž vzniku pracovali světoznámí architekti…
Foto: wikipedia.org
