„Budeme žít natrvalo v Brně,“ domlouvají se snoubenci Greta Löw-Beerová a Fritz Tugendhat. Oba jsou potomci židovských německých rodin průmyslníků, usazených na jižní Moravě již po několik generací.

Jako svatební dar Greta dostane od otce svažitý pozemek v brněnské rezidenční čtvrti Černá Pole.

Pro Gretu (1903–1970) se jedná již o druhý sňatek. Se svým prvním manželem často pobývala v Německu, kde se seznámila s pracemi Ludwiga Miese van der Rohe (1886–1969), rodáka z Cách. Byla jimi nadšená.

Proto, když se svým novým mužem Fritzem Tugendhatem (1895–1958) uvažují o vybudování vlastního domu, volba padá právě na renomovaného německého architekta. „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary.

Můj muž se přímo děsil pokojů, plných figurek a deček, jak je znal z dětství,“ vzpomíná paní Greta.

Mies přijímá pozvání do Brna a přijíždí v září 1928. Na první pohled se zamiluje do exkluzivního pozemku, který nabízí jedinečný výhled na historické panoráma města. S výstavbou vily Tugendhatových souhlasí.

Za okamžik se mu také splní sen každého architekta – může pracovat s neomezeným rozpočtem. Vše bude financovat Gretin otec Alfred Löw-Beer (1872–1939), majitel textilních továren, cukrovarů a cementáren.

Důvěra je důležitá

Manželé Tugendhatovi jsou okouzleni nejen Miesovou tvorbou, ale s architektem si padnou do noty  i lidsky. „Měl klidnou sebevědomou jistotu, která okamžitě přesvědčovala.

Ze způsobu, jakým mluvil o svých stavbách, jsme cítili, že máme před sebou skutečného umělce,“ uvádí Greta. Ví, že se na něj může ve všem spolehnout.

Díky této důvěře tak může vyrůst jedinečné dílo moderní architektury, vyšperkované řadou převratných stavebních i technologických novinek. „Všimli jsme si malých křížků v pětimetrových odstupech. Zeptali jsme se: »Co je to?« Načež Mies zcela samozřejmě:

»To jsou železné podpěry, které ponesou celou stavbu.« Tenkrát nebyl ještě postaven žádný soukromý dům se železnou konstrukcí,“ popisuje Greta okamžiky, kdy se s manželem seznamovali s jedinečným projektem.

Patro plné novinek

Zatímco z ulice dům působí jako jednopodlažní, ve skutečnosti disponuje třemi patry…V tom nejvyšším se nacházejí vstupní hala a ložnice členů rodiny, prostřední patro představuje reprezentativní část domu s knihovnou, jídelnou nebo zimní zahradou, přízemí pak obsahuje především technické zázemí.

Z hlediska technologických inovací je to prostřední nejzajímavější. Jde prakticky o jeden prostor, rozdělený jen příčkou z onyxu, medově žluté horniny s bílou kresbou pocházející ze severoafrického pohoří Atlas, a zaoblenou stěnou z ebenu.

Dvě ze čtyř velkých oken je díky elektromotoru možné kompletně stáhnout do podlahy, a tak propojit interiér se zahradou.

Zatímco v ostatních patrech domu jsou použity klasické radiátory, v tom prostředním se topí vháněním horkého vzduchu (v létě stejným způsobem funguje ochlazování prostoru). Ten je zároveň čištěn a provoněn.

Pocta ze zahraničí

Stavba trvá pouhých 14 měsíců a spolyká 5 000 000 korun (za tu částku by bylo za první republiky možné postavit 30 běžných rodinných domů). V srpnu 1930, přesně před 90 lety, Mies hlásí hotovo.

„Od prvního okamžiku jsme si dům velice oblíbili,“ vzpomíná Greta Tugendhatová na dojmy z hotové funkcionalistické vily. Československá odborná i laická veřejnost však unikátní brněnské stavbě bezprostředně po jejím dokončení nevěnuje velkou pozornost.

Jen společenský časopis Měsíc o domě uvede, že se jedná o „jeden z vrcholných projevů současné duševní i technické vyspělosti“. Mnohem většího uznání se Miesovo dílo dočká v zahraničí.

Díky architektovu obdivovateli, Američanovi Philipu C. Johnsonovi (1906–2005), je Tugendhatova vila prezentována na výstavě International Style v newyorském Muzeu moderního umění a dostane se i na obálku výstavního katalogu.