Arabský kronikář a cestovatel Ibn Džubajr má oči navrch hlavy. Nová metropole normanské říše, jíž se roku 1105 stává Palermo, ho okouzlí. „Je to starobylé a elegantní město. Velkolepé a půvabné,“ píše.

Stejně jako další poutníci má pocit, že zde znovuožívá antika. Je možné, že ve městě klíčí zárodky renesance, a navíc pod patronátem Normanů?

Na stole před Vilémem I. (1131–1166), normanským králem Sicílie, leží dva rukopisy. Jde o první latinské překlady Platonových dialogů Menón a Faidón, za jejichž vznikem stojí kalábrijský učenec Henricus Aristippus (asi 1105–1162).

Fascinovaný Vilém I. si u něj záhy objedná překlady dalších důležitých děl starověku. K velkému znovuobjevení antiky má ovšem dojít až o 200 let později. Právě tehdy se podle učebnic rodí renesance.

Někteří renomovaní historikové však mají za to, že její kořeny lze hledat mnohem hlouběji v minulosti, dokonce už ve 12. století, a navíc v nečekaném spojení s Normany, tedy částečnými potomky Vikingů…