Drahocenný diadém daroval Karel IV. „slavné hlavě řečeného světce… a na ni vložiti dal s tím úmyslem, aby s hlavy té nesměl být brán, leč ke korunovaci nového krále…“ Úplně první zmínka o svatováclavské koruně pochází z buly papeže Klementa VI. z roku 1346. Kdy však klenot, který se v průběhu staletí stal neodmyslitelným symbolem české státnosti, přesně vznikl, jasné není…
O možné korunovaci tehdy ještě moravského markraběte Karla (1316–1378) se začalo hovořit již v roce 1341. O tři roky později pak papež Klement VI. (1291–1352) jinou bulou přiznal pražskému arcibiskupovi právo pomazat a korunovat nového českého krále.
Poprvé však svatováclavská koruna přišla do akce až 2. září 1347, kdy ji Karel IV. použil při korunovaci vlastní i své manželky Blanky z Valois (1316–1348).
Pásek od manželky, trn od Krista
Váží zhruba 2,5 kilogramu, je ze zlatého plechu a zdobí ji na 97 vzácných kamenů a 20 perel. Skládá se ze čtyř částí, z nichž každá je zakončena jednou velkou lilií. Jednotlivé díly jsou spojeny závlačkami.
Nad čepičkou, která nemusí být nutně součástí koruny, se klenou dvě kamáry, obloučky z tenkého plechu. „Evidentně pocházejí z nějakého opasku.
Má se za to, že to byl dámský opasek a že patřil Karlově první manželce Blance z Valois,“ uvádí k nim Petr Kroupa, ředitel Odboru památkové péče Pražského hradu. V místě křížení kamár se nalézá křížek, po jehož obvodu je vyryt nápis:
„Zde leží koruna Páně.“ Podporuje teorii, že právě v něm je uložen údajný trn z Kristovy koruny, i když mnozí jeho přítomnost ve svatováclavské koruně zpochybňují. Právě vložením trnu do koruny z ní Karel IV. učinil tzv.
druhotnou relikvii po vzoru francouzských korunovačních klenotů, jež mohl obdivovat během svého mládí v Paříži. Kde ještě pro její výrobu hledal inspiraci?
Inspirována Přemyslovci
„Pro 14. století byla Karlova koruna značně archaizující,“ připomínají autoři rozměrné publikace Příběh Pražského hradu.
Je tedy pravděpodobné, že při jejím návrhu budoucí vladař vycházel z podoby starší koruny, kterou používali jeho přemyslovští předkové. S jednou takovou byl na sklonku 13. století pohřben Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278).
Měla poměrně vysokou obroučku a byla zakončena liliemi. Další korunu si pro svou korunovaci v roce 1297 nechal zhotovit Karlův děd Václav II. (1271–1305). S ní pak byl korunován nejspíš i Karlův otec, Jan Lucemburský (1296–1346).
Karel ji však daroval patrně do chrámové pokladnice v Cáchách, a proto pro sebe potřeboval novou. Nebyl s její první podobou příliš spokojený?
„Bože, koruno svých věřících, který jim vkládáš na hlavu korunu z drahokamů, požehnej a posvěť tuto korunu a dej skrze Tvou bohatou milost, aby jako ona různými drahými kameny jest ozdobena, tak i Tvůj sluha, její nositel, ještě daleko cennějšími ctnostmi byl naplněn,“ nechává Karel zanést do svého korunovačního řádu.
S tím, jak roste jeho moc, postupně v tomto duchu vyměňuje původní drahé kameny na svatováclavské koruně za ještě vzácnější. Klenot tak doznává změn už v letech 1374 a 1378.
