Britský premiér se rozmrzele podívá do své skleničky, do níž si právě namíchal gin s tonicem, a nahlas si posteskne, jaká je to škoda, že nemá kousek citronové kůry, jímž by svůj nápoj dovedl k dokonalosti.

Když se na druhý den ráno probudí a vyhlédne z okna své ložnice, nestačí se divit. Na zahradě mu přes noc „vyrostl“ celý citronovník, ověšený šťavnatými plody.

Od schůzky Velké trojky v Teheránu uplynul více než rok. Obě frontové linie úspěšně zatlačují wehrmacht stále hlouběji do Německa a vítězství Spojenců je na dosah ruky. Spojenci se proto domluvili na další, v pořadí druhé společné konferenci.

Pokud místo konání vyhovovalo Sovětům už při prvním setkání v Teheránu, tentokrát z něj musejí být přímo nadšení. Konat se totiž bude ve městě Jalta na Krymu, toho času na území spadajícím pod Sovětský svaz.

Oficiálně je hostitelem americký prezident Roosevelt. Kvůli jeho již značně zhoršenému zdravotnímu stavu tomu však nic nenasvědčuje. Skutečným pánem je opět Stalin.

Na stole leží osud světa

Program jednání v Jaltě, která trvají od 4. do 11. února 1945, se částečně opakuje z konference v Teheránu. Potvrdit se mají již dříve domluvené body o podobě polských hranic a pro Roosevelta zásadní příslib sovětské pomoci ve válce proti Japonsku.

Kromě toho se více do detailu projednají další důležité momenty, které nyní nejsou vzdálené roky, nýbrž měsíce.

Řešit se bude německá otázka, která zahrnuje odzbrojení, denacifikaci obyvatelstva, rozdělení země na čtyři okupační zóny a potrestání válečných zločinců.

Vedle ní je také na programu situace na Balkánu a v neposlední řadě vznik Organizace spojených národů (OSN), která by nahradila nefunkční Společnost národů.

Kromě toho se zástupci Velké trojky domluví na tom, že pro udržení spolupráce i po válce se budou jejich ministři zahraničí pravidelně setkávat a projednávat důležitá témata…

Štěnice jsou všude

V čem je Jalta stejná, nebo ještě horší než Teherán, je odposlouchávání. Jelikož se tentokrát jednání odehrávají zcela na sovětské půdě, Rusové mají při špiclování západních spojenců prakticky volné ruce.

Stalinovi se znalost soukromých konverzací návštěvníků v minulosti vyplatila, takže nyní celý systém ještě zdokonalí.

Zatímco v Teheránu sledovanou osobu poslouchal jen jeden člověk a pak získané informace souhrnně prezentoval Stalinovi, tentokrát se zapojí celé týmy, které zachycené konverzace okamžitě překládají z angličtiny do ruštiny a sovětskému vůdci tak každé ráno na stole přistane štos papírů s přesným scénářem předchozího dne.

„Měli jsme k dispozici mikrofony s dosahem padesát i sto metrů, a protože tam nebyl žádný hluk v pozadí, všechny konverzace se nahrály velmi dobře,“ vzpomíná Sergo Beria.

„Orangutan vyšší Rusa“

Sovětský diplomat a Stalinův tlumočník Valentin Berežkov (1916–1998) si však podle svých slov nevybavuje, že by od dvojice západních státníků zachytili nějakou senzační tajnou informaci.

Roosevelt neřekne nahlas nic, o čem by si nebyl jist, že by se soudruhu generálnímu tajemníkovi nelíbilo. Churchill zvolí poněkud jinou strategii. S humorem sobě vlastním si pouští pusu na špacír, podobně jako to udělal již při dřívějším jednání v Moskvě.

Když byl tehdy upozorněn, že je jeho apartmán „napíchnut“, schválně prý prohlásil: „Bylo mi řečeno, že Rusové jsou nižší živočišný druh než orangutani.“ Lze jenom hádat, jak to vzali sovětští agenti u sluchátek, a co teprve Stalin…

Všechno je možné

Podle všeho západní spojenci celou dobu vědí, že je jejich východní protějšek odposlouchává. A ten se zase musí snadno dovtípit, že to oni vědí.

O existenci tohoto těžko rozpletitelného řetězce vzájemného odhalení svědčí i některé kuriózní situace, ke kterým během jaltské konference dochází.

Když se jeden ze západních delegátů nahlas podivuje, že skleněná nádržka na chodbě je prázdná, druhý den v ní zurčí voda a plave hejno zlatých rybiček.

Podobný „zázrak“ v zemi, kde „nic není pravda a všechno je možné“, jak Rusko později popíše současný ukrajinský novinář Peter Pomerantsev, se stane i samotnému britskému ministerskému předsedovi.

Jednoho dne si prý posteskne, že mu chybí citrony, kterými by doladil svůj drink. Ráno stojí na zahradě Livadijského paláce, kde se konference koná, rovnou celý citronovník.

45 mistrových přípitků

Sověti se zkrátka snaží západní Spojence oslnit. Znatelné je to i během honosných večeří. „Začalo se kaviárem, koláči, rybami, chlazeným selátkem, borščem a kuřecím krémem.

Následoval výběr jídel zahrnující grilované špízy s jehněčím, svíčkovou, křepelku, mladé tetřevy a gazelu perskou,“ vyjmenovává pochoutky současný anglický historik Jacob F. Field. Jak je v Rusku zvykem, večeře je prokládána přípitky.

Slova se zpravidla ujme Vjačeslav Molotov, který řeční celkem 45krát! Field píše, že „většina lidí chtěla zůstat střízlivá, takže šampaňské si ředila vodou a vodku rovnou vylévala do květináčů“.

*** Uražený de Gaulle trucuje ***

* „Ne, jeho účast by celé jednání jenom zkomplikovala,“ vysvětluje Roosevelt zbývajícím členům Velké trojky důvod, proč si nepřeje, aby se jednání v Jaltě účastnil i Charles de Gaulle (1890–1970), toho času předseda prozatímní francouzské vlády.

* Za jeho přítomnost nejvíce bojuje Winston Churchill. Americký prezident je sice neoblomný, alespoň se ale přimluví za to, aby se Francie podílela na správě německých okupačních zón.

* Cestou z Jalty se Roosevelt pokusí vztahy s de Gaullem napravit a navrhne společné setkání. Uražený Francouz však amerického prezidenta odmítne.