V Praze už několik let jezdí jeho elektrická tramvajová dráha. Teď si Křižík umanul, že vybuduje elektrickou železnici. Bohužel, stát ani velké společnosti, které provozují hlavní tratě, o jeho projekt nestojí. Úspěšný průmyslník se proto rozhodne zkusit štěstí na lokálkách…

Na Vyšebrodsku ho odmítli. Neuspěje ani v severovýchodních Čechách. František Křižík (1847–1941) už to chce vzdát, když k němu přiletí nadějné zprávy z jižních Čech. V Bechyni vzniklo družstvo, lobbující za vznik železniční dráhy do Tábora.

Stát tento projekt podpoří a Křižík dostává šanci ho zrealizovat. Ovšem má to háček. Zastupitelé Bechyně elektřině nevěří. Chtějí trať, po níž budou jezdit parní lokomotivy. Křižík se ale jen tak nedá.

Argumentuje, že elektrická dráha umožní zvýšit maximální stoupání a na kolejnicích se ušetří stovky tun oceli. Jeho hlavním trumfem je pak zamýšlený projekt elektrárny v Táboře.

Ta by podle něj „mohla sloužit nejen železnici, ale i městu a okolním obcím, zvláště když se lokální trať používá v denních hodinách, a večer, kdy je potřeba svítit, neodebírá žádný proud“, vypráví současný publicista Josef Veselý.

Bechyňské družstvo svůj názor nakonec změní a společně s Křižíkem se pustí do boje s úředním šimlem.

Dělníci si pospíšili

V dubnu 1902 získají povolení a hned se začíná stavět. Práce skončí dřív, než bylo naplánováno. 1. června 1903 se uskuteční zkušební jízda a o tři týdny později je na první elektrické železnici u nás slavnostně zahájen pravidelný provoz. Křižík nelhal.

Celkové náklady dosáhly téměř 3 000 000 tehdejších korun, což všechny příjemně překvapí. A důležité je i to, že Družstvo bechyňské dráhy začne na jejím provozu brzy vydělávat.

Tehdy…

Dráha „Bechyňka“ měří přes 23 kilometrů a po cestě má pět stanic a šest zastávek. Konstruktéři ji elektrizují třívodičovým stejnosměrným systémem 2 x 700 voltů. Středním vodičem je kolejnice a nad drahou souběžně vedou dvě troleje.

Trať je napájena z elektrárny v Táboře, jak Křižík plánoval. Provoz zpočátku zajišťují dva elektrické motorové vozy, k nimž za pár let přibude několik dalších. Na rovině jezdí rychlostí až 30 km/h.

Maximální stoupání na dráze činí 41 promile, ovšem ani v těchto úsecích rychlost vozů neklesne pod 15 km/h. Trať v Bechyni původně končí na levém břehu Lužnice. Díky novému mostu přes řeku je v roce 1928 zhruba o kilometr prodloužena a vede až do města.

Teď…

Železniční trať z Tábora do Bechyně dnes patří k velkým turistickým lákadlům. V létě se po ní prohánějí dva historické technické unikáty.

Malá elektrická lokomotiva Bobinka byla vyrobena v polovině 50. let minulého století a jede maximální rychlostí 50 km/h. Ještě starší je pak Křižíkova Elinka, která se na koleje vrátila v loňském roce po několikaleté opravě.

Nejstarší elektromotorový železniční vůz u nás pochází z roku 1903 a podle strojvůdců je geniální ve své jednoduchosti. Nadějně vypadá i budoucnost Křižíkovy elektrárny v Táboře, která ukončila svůj provoz v polovině minulého století a poté chátrala.

Město ji v současnosti postupně rekonstruuje a plánuje v ní zřídit mimo jiné expozici, věnovanou slavnému vynálezci.

Foto: Město Tábor, Zdeněk Parkán a wikipedia.org