„Tady jsem snad v bezpečí,“ šeptá si slavný ruský revolucionář Lev Trockij na balkoně rozlehlého sídla Yanaros na jednom z Princových ostrovů. Hledí přitom na moře a vzdálenou siluetu Istanbulu. Odlehlé místo si za domov vybral v obavách o život.

Ke břehům ostrova Büyükada přiráží nevelká dřevěná veslice. Plavba z Istanbulu přes Marmarské moře jí sem trvala dlouhé čtyři hodiny. Právě tento pět kilometrů čtverečních veliký kus země je největším a nejznámějším z takzvaných Princových ostrovů.

„Máloco tak dokonale odráží spletitou a přes 2500 let trvající historii Istanbulu jako právě Büyükada,“ domnívá se místní publicistka Marga Zambranová.

Na ostrově lze totiž narazit na byzantské památky, pravoslavné chrámy, arménské svatostánky, řecké vily i židovské krámky. Büyükada navíc skrývá několik skutečných rarit.

Jednou z nich je největší dřevěný sirotčinec v Evropě. Stojí tu ale také rezidence, kterou obýval Lev Davidovič Trockij (1879–1940).

Strach z vrahů

Vysoké čelo Trockého se perlí potem. Revolucionář je nemocný a v sídle Yanaros čeká na příchod doktora. Do Turecka se dostal v únoru 1929 poté, co se rozkmotřil se Stalinem (1878–1953) a byl vypovězen ze Sovětského svazu.

Trockij zamířil do Istanbulu, kde nejprve bydlel na konzulátu a pak v hotelu. Necítil se však příliš v bezpečí. Má strach, že ho tu snadno najdou Stalinovi lidé a zlikvidují ho.

V dubnu se proto odstěhoval na špatně přístupnou Büyükadu, kde se zabydlel v rezidenci Yanaros.

Záhy zde ale onemocněl. „Když přišel doktor a začal rukou šátrat za zády, revolucionář v obavě, že jde o najatého vraha, tasil zbraň a málem ho zastřelil.

Lékař si přitom chtěl vzít jen svůj stetoskop,“ vypráví kuriózní historku místní rodák Akillas Millas.

*** Skvosty ***

* Davy turistů obdivují ruiny byzantského chrámu Kamariotissa – Na zajímavé památky lze narazit nejen na Büyükadě, ale i na ostatních Princových ostrovech…Na Heybeliadě je tak například možné prohlédnout si pozůstatky posledního kostela postaveného před pádem Konstantinopole.

* Na nedalekém ostrůvku Burgazada zase stávala pevnost, kterou nechal postavit již makedonský král Démétrios I. (337–283 př.n.l.), jeden z nástupců Alexandra Velikého (356–323 př.n.l.).

Vyráží na kraby

Ačkoli hodiny ukazují krátce po čtvrté ranní, Trockij je už vzhůru. Nejde o nic neobvyklého. Takto vstává normálně. V honosném sídle o rozloze 800 metrů čtverečních se věnuje především psaní.

Postupně zde dokončuje svá stěžejní díla Můj život a Dějiny ruské revoluce. S místními lidmi se prakticky nestýká. Výjimkou je rybář Charalambos, s nímž občas za ranního kuropění vyráží na moře. Jednou se jim podaří chytit 40 krabů.

Na Princových ostrovech žije Trockij se svou ženou a dětmi až do července 1933. Stráví tu tak nejdelší část svého exilu. Poté se přesunou přes Francii a Norsko až do Mexika. Po jejich odjezdu se začne Büyükada výrazně měnit. Postupně se stává oblíbeným letoviskem istanbulské smetánky.

*** Exil pro císařovny ***

* Při pohledu na vzdálenou Konstantinopoli (nyní Istanbul) se císařovně Zoe (asi 978–1050) lesknou oči slzami. V dubnu 1042 je totiž za údajný pokus o sesazení panovníka poslána do vyhnanství.

* To si většina vlivných obyvatel Byzance odpykává právě na Princových ostrovech. Nejinak je tomu v případě Zoe. Jako první byla ale na Büyükadu poslána již císařovna Irena (752–803).

* Po ní sem zamířily například panovnice Euphrosyne (asi 790–836), Theofano (941–asi 978) a Anna Dalassena (†asi 1100). Zoe má však štěstí, nezemře zde v zapomnění. Její vyhoštění vyvolá v Konstantinopoli vzpouru a ona se může vrátit.