Drtivá přesila anglických dobyvatelů prolamuje městské hradby a valí se ulicemi. Proti zkušeným a vycvičeným vojákům se ale náhle postaví soupeř, s nímž útočníci nepočítali.

Dvě námořní velmoci se na sklonku 16. století střetnou nejen o nadvládu nad evropským pobřežím. Anglo-španělská válka propuká v roce 1585. Sice nikdy není oficiálně vyhlášena, ale o to je krvavější.

V dubnu 1587 Angličané pod velením Francise Drakea (asi 1540–1596) překvapí nepřítele v cádizském přístavu a potopí většinu pyšné španělské Armady – dřív, než ta podle rozkazu španělského krále Filipa II. (1527–1598) stačí zahájit plánovaný útok na Albion.

O rok později utrpí Armada další krutou porážku v Lamanšském průlivu u Gravelines. Zdá se, že Anglie je jen krůček od konečného vítězství…

Varování Herkula

Když její sebevědomé loďstvo připluje na počátku května 1589 k La Coruni, jsou Angličané přesvědčeni, že to bude snadný cíl.

Vždyť jejich loďstvo tvoří na dvě stovky plavidel se zhruba 30 000 mužů na palubách, zatímco nevýznamné přístavní městečko na severozápadě Španělska není nijak zvlášť opevněno a momentálně v něm kotví jen šest domácích lodí.

Před útokem varuje obyvatele oheň planoucí na Herkulově věži – majáku, který od antických dob stojí na nejsevernějším výběžku pevniny.

Na pláž Santa Maria de Oza se 4. května hrne výsadek 8000 anglických vojáků, proti nimž může La Coruňa postavit maximálně 1500 obránců z řad vojáků a městské milice.

Když se zapojí i děla oněch šesti španělských lodí v čele s galeonou San Juan, podaří se však s vypětím všech sil a za cenu ztráty mnoha životů první útok odrazit.

Hájí čest

Angličané ale stále mají mnohonásobnou přesilu a jejich útoky na město vzápětí pokračují s neztenčenou silou. Trvá ovšem celých deset dnů, než se jim přes čtvrť Pescadería podaří probít až do centra města.

Hned za hradbami je ale čeká nový soupeř, s nímž si náhle nevědí rady. Jsou to lacoruňské ženy, které zburcuje do boje místní vdova María Pita (1565–1643). Vdovou je jen pár minut, protože její manžel právě padl při obraně města.

„Kdo má čest v těle, ať mě následuje,“ křičí přesto žena a vrhá se do první linie. Umělci ji později budou rádi zobrazovat se zkrvaveným řeznickým nožem nebo s kopím, jak hází ukořistěnou anglickou vlajku dolů z hradeb dolů.

Úprk nepřátel

Zaskočeni nečekaným odporem se Angličané znovu stahují. Pokusí se o další výsadek, ale děla pevnosti San Antón i španělských galeon jejich plavidla smetou z hladiny.

Když se k tomu na anglických palubách přidá propukající epidemie a rozmáhající se nekázeň posádek, obléhání neslavně končí.

Francis Drake vzápětí utrpí další drtivou porážku u portugalského Lisabonu, a když se 10. července 1589 konečně vrací domů do přístavu Plymouth, má jen polovinu mužů, s nimiž před nedávnem vyplul.

Kdysi opěvovaný korzár je na příštích šest let zbaven námořního velení a musí se spokojit s funkcí velitele pobřežní obrany přístavu.

Foto: wikimedia.org, meisterdrucke.com