„Svými žerty jsem dosáhl většího bohatství než všichni učenci světa svým věděním,“ chlubí se šašek Borra, který působí mimo jiné ve službách českého krále a římského císaře Zikmunda Lucemburského.

Žádný prosťáček

O původu šaška Borry (†1446), vlastním jménem Antoniho Tallandera, není nic známo.

Časy, kdy do služeb králů a dalších mocných mužů středověku byli jako baviči přijímáni lidé s tělesným a duševním postižením, pročež se jim říkalo „blázni“, jsou ale dávno ty tam. Na Borrovi, rodem snad Katalánci, si evropští panovníci cenní jeho důvtipu. Kromě Zikmunda jich baví hned několik dalších.

Baví k smrti

Traduje se, že při vyprávění jednoho z jeho vtipů se aragonský král Martin I. (1356–1410) smál natolik, až ho trefil šlak a on zemřel. Dvůr měl pro to pochopení a Borra v této souvislosti nejspíš nebyl nijak potrestán. Naopak.

Už v té době se o něm tradovalo, že díky panovníkovi si přišel na takové množství zlata, že jím zaplnil celý sud.

Proti husitům

V hromadění majetku bude šašek pokračovat i ve službách Zikmunda Lucemburského (1368–1437). Od něj má podle dobových svědectví získat až 100 000 zlatých a navrch šlechtický titul s erbem. Ten ale není zadarmo.

Zvídavý Borra nebyl jen bavičem, ale zasahoval také do politiky. Ve společnosti krále Zikmunda navštívil husitské Čechy. Načas padl do zajetí kališníků a pak včas varoval před jejich chystaným spiknutím s cílem zmocnit se vlády nad Brnem.

Bohatl na úplatcích

Některé zlé jazyky naznačují, že Borra si na obrovské jmění přišel i díky úplatkům. Lidé mu zřejmě mnohdy platili za to, aby se za ně u panovníka, který mu vždy pozorně naslouchal, přimluvil. S oblibou před králem zesměšňoval ješitnost a pýchu a měl i literární ambice.

Zpravodaj z koncilu

Svou roli šašek Borra sehrál také na církevním koncilu v Kostnici, kam doprovodil Zikmunda Lucemburského. Zprávy odtud posílal Alfonsovi V. Aragonskému (1396–1458). Právě v jeho službách později zakotvil na Pyrenejském poloostrově.

S rolničkami u pasu

Sova jako symbol moudrosti a zrcadlo. To jsou časté atributy středověkých královských šašků. A také pestrý oděv s rolničkami. Borra hlasitou ozdobu ale nejspíš nenosil na čepici, nýbrž kolem pasu.

Aspoň tak je zachycen na svém kamenném náhrobku, který se nachází v honosné katedrále sv. Eulálie ve španělské Barceloně a byl zhotoven už za jeho života.