Dvě družstva se na hřišti perou o jeden míč. Každý tým chce vyhrát. Může jít o kteroukoli známou míčovou hru. V případě, že se k indiciím přidají Aztékové, je vše ale jasné. Půjde o hru zvanou tlachtli.
Změní se po turnaji tato na první pohled zábavná polední honička za míčem v rituální oběť?
Symboly, rituály či zvyky se v předkolumbovské Americe liší kultura od kultury. Něco mají společného – třeba úzkou provázanost s přírodou –, ale mnoho znaků je odlišuje. Hodně obyčejů mezi sebou indiáni ovšem přebrali a přizpůsobili vlastním představám.
Míčová hra tlachtli, jež se nejpravděpodobněji rozšířila po Mezoamerice od Olmeků, je toho skvělým příkladem. Přebrali ji třeba Mayové i Aztékové, od kterých její název pochází. To, že by hra původně měla rituální charakter, výzkumy zatím neprokázaly.
Mohlo jít jen o skutečné pobavení. V průběhu vývoje se však obřadnost už vyloučit nedá…
Ať hra započne…
„Honem! Chytej! Tady jsem…“ I takové výkřiky se mohly šířit hřištěm ve tvaru písmene I, zatímco se aztécky urostlí muži snažili udržet míč nad zemí. Cíl je prostý – získat co nejvíc bodů. Ty se připisují, třeba když míč skončí v koncové zóně.
Na první pohled jednoduchý úkol má ale několik háčků. Hráči se například míče nemohou dotknout dlaněmi ani chodidly. Povoleny jsou jenom ramena, lokty, boky či kolena. Hru ztěžuje i hmotnost míče. Zhruba čtyři kilogramy kaučuku dopadají na koleno hráče.
Ještěže je „pojištěn“ chráničem, jinak by to pěkně zabolelo. Chrániče rukou, lýtek, pásy přes klín či helmy jsou zde základním vybavením. Jejich používaní dnes dokazují fresky a reliéfy, které zobrazují účastníky hry. I navzdory těmto opatřením se však v zápalu drsné hry zraní nejeden Azték.
Sázejí na vítěze
„Hurá!“ jásají fanoušci, přihlížející z „balkonů“, tedy jakýchsi tribun, které poskytují výhled na celé hřiště. Jeden hráč právě trefil kruh na stěně. Je to impozantní výkon, vždyť ony kruhy jsou běžně ve výšce 3–10 metrů.
Trefení kamenného kruhu připočítává týmu, sestávajícímu z pěti až osmi hráčů, tolik bodů, že je o vítězi už vlastně rozhodnuto. Radost pozorovatelů pramení i z osobní výhry. Aztékové totiž rádi vsadí na svého favorita.
Hrají třeba o ozdobná pera, někdy se kvůli tlachtli dokonce zadluží, což je přivede až do dobrovolného otroctví.
Smrt za odměnu?
Hra jako každá jiná, jeden je vítěz, druhý poražený. O co vlastně týmy ale hrají? Medaile to nebude. Tlachtli je hra, ve které jde o holý život! Hráči se celou dobu snaží zvítězit a odměnou jim je buďto přižití, nebo umírání s úctou.
V téhle otázce se stanovisko historiků rozchází. Někteří zastávají názor, že vzhledem ke vnímání rituálů může být právě vítězný tým odměněn tím, že bude obětován. Vždyť umřít pro bohy je velká čest!
Je to možná také jedna z mála cest, jak se dostat do aztéckého nebe. Většina historiků ale naopak tvrdí, že obětován je poražený tým. Spornou otázkou je i to, zdali byl usmrcen jenom kapitán, nebo rovnou celé mužstvo…
Hadi a slunce
Rituální hra je každopádně pro předkolumbovské kultury Střední Ameriky velice důležitá. Svědčí o tom velké množství hřišť, která jsou v různých velikostech a variantách k nalezení po celé oblasti. Zvláště poloostrov Yucatán je jimi hustě pokrytý.
Reliéf v Chichén Itzá podává jedno z vysvětlení o symbolice hry. Proti sobě stojí soupeři. Jeden drží v ruce nůž a hlavu toho druhého. Bezhlavému z krku jako proudy krve prýští hadi – symbol plodnosti – a výhonek kvetoucí rostliny.
Krev obětovaného zde představuje vzácnou tekutinu, která vyživuje zemi a umožňuje bylinám růst. V jiné verzi představuje míč slunce, které po hřišti lítá mezi nebem na jedné straně a podsvětím na té druhé.
Oběti jsou pak klíčem k tomu, aby nenastala věčná tma, aby se slunce po obloze pohybovalo i nadále…
Aztécké nebe
Aztékové při ovládnutí jiných inidánských kmenů přejímají cizí božstva za svá, a tak „aztécké nebe a podsvětí“ časem obývá více než 1000 bohů. K základním patří bohyně řek, bůh slunce, ohně či smrti.
Někteří z nich si vyžadují oběti. Lidská oběť stětím je nejčastější technikou, kterou zdejší kultury využívají. Právě ta se pojí i s „hraním“ míčové hry.
