Do athénského státníka Perikla jako by udeřil blesk. „Děje se něco?“ zeptá se ho filozof Anaxagoras. Pak si všimne, že jeho přítel doslova visí pohledem na jedné z půvabných žen, stojících opodál. „Jen to ne,“ spráskne ruce, „vždyť to je Aspasia, hetéra, nevěstka!“
Perikles (asi 495–429 př. n. l.) na ní ale může oči nechat. Dá se s půvabnou dívčinou do řeči, a byť to u něj není zvykem, dělá jí společnost až do večera. Bláznivě se do ní zamiluje, a to i přesto, že je skoro o čtvrtstoletí mladší než on.
Hlavu si neláme ani s tím, že dotyčná je pouhá nevěstka. Dokonce kvůli ní opustí svou manželku a ožení se s ní. Jenže Aspasia (asi 470–400 př. n. l.) je v Athénách cizinkou, takže jejich sňatek je kvůli nedávno prosazenému zákonu neplatný.
Přesto si o nich místní leccos špitají. Pikantní vztah athénského státníka a hetéry nedává lidem spát…
Vzdělaná hetéra
O životě půvabné Aspasie se toho příliš mnoho neví. V podstatě jen to, že přišla na svět v maloasijském Milétu a získala poměrně dobré vzdělání. A že se rozhodně nechová jako jiné athénské ženy.
Provozuje vlastní veřejný dům a sama je takzvanou hetérou – tedy luxusní společnicí. Mimoto však umí také tančit, zpívat a výborně konverzovat. Exceluje zejména ve filozofických disputacích.
Má sice řadu nadšených obdivovatelů, včetně sochaře Feidia (asi 490–430 př. n. l.) nebo filozofa Sokrata (asi 470–399 př. n. l.), ale Athéňané jí často neřeknou jinak než „ta milétská děvka“.
I proto, že spoustu času tráví jen s Periklem a zcela očividně ovlivňuje jeho četná státnická rozhodnutí.
Obhájí si ji
Není proto divu, že si ji někteří Periklovi odpůrci vezmou „na mušku“. Jednooký athénský básník Hermippos (†431 př. n. l.) ji dokonce obviní z bezbožnosti a svádění svobodných žen ke smilstvu.
Sám athénský státník pak musí před soudem nasadit všechnu svou výmluvnost na to, aby ji obhájil. „Athéňané, nejenže mi tato žena nikdy nebránila, ale naopak mi nesčetněkrát pomohla konat skvělá díla pro náš stát.
Dnešní sláva Athén je i její zásluhou,“ pronese v emotivním projevu se slzami v očích.
Sama nezůstala
Některým Athéňanům přesto Aspasia nedává spát. Na jméno jí nemůže přijít ani slavný autor komedií Aristofanes (asi 446–386 př. n. l.), který ji v jednom ze svých děl nařkne z toho, že vyprovokovala krvavou peloponéskou válku mezi Athénami a Spartou:
„Kvůli tomu, že dvě Aspasiiny žačky ze školy héter unesli na ostrov Samos, donutila Perikla, aby Athény o tento ostrov válčily se Spartou.“ Když v roce 429 př. n. l. Perikles podlehne moru, najde si Aspasia brzy náhradu.
Provdá se za bohatého koňského handlíře Lysiklea. Podle řeckého historika Plutarcha (asi 46–127 n. l.) jde o muže „nízkého původu a špatné povahy“. Přesto právě s Aspasiinou pomocí udělá závratnou politickou kariéru a stane se athénským předákem.
O jejím dalším osudu dochované prameny mlčí. Jisté je jen to, že umírá dřív než v roce 399 př. n. l., kdy je odsouzen k smrti její veliký obdivovatel Sokrates.
