Krev stéká z rukou muže, který ještě před chvílí visel na kříži. On ale v duchovním vytržení nevnímá bolest.
Těch, kteří na Filipínách chtějí na Velký pátek zakusit Kristovo utrpení na vlastní kůži, nebo se alespoň zmrskat důtkami, je navzdory nelibosti katolické církve stále dost. Oslavy Velikonoc mají ve světě různou podobu…
Austrálie: Bazar pochoutek
Díky velkému množství přistěhovalců z nejrůznějších koutů světa jsou i velikonoční tradice v Austrálii rozmanité. Jedno však mají všechny zdejší komunity společné.
„Jednotlivé farnosti, v nichž se pietně dodržují tradice předků, spojuje ryze australský fenomén – pořádání dobročinných bazarů,“ píše současná historička Valburga Vavřinová. Doma vyrobené velikonoční pochoutky se na něm draží za symbolické ceny.
Norsko: Zločin místo pomlázky
Nordahl Grieg (1902–1943) a Nils Lie (1902–1978), spisovatelé z Bergenu, potřebují v roce 1923 rychle peníze. Proto sepíší vyprávění o přepadení vlaku, jehož pachatelé zmizí z místa činu na běžkách.
Tenkrát je v Norsku zvykem vydávat nové knihy pouze na podzim. Nordahlův bratr Harald Grieg (1894–1972) ale pracuje v nakladatelství a pomůže jim, že kniha vyjde toho roku už na Bílou sobotu.
Novinku doprovází reklama na titulní straně norských novin Aftenposten. Titutek Noční přepadení vlaku do Bergenu zní lákavě. Čtenáři článek doslova hltají, ale už jim nedojde, že to není skutečnost.
Tato epizoda pak odstartuje každoroční detektivní šílenství, kdy Norové na Velikonoce hledají vrahy a lupiče.
USA: Vejce v politickém boji
Easter Egg Roll neboli koulení barevných vajíček z kopečka přivážejí do Nového světa němečtí a britští přistěhovalci. V prvních desetiletích 19. století se provozuje na washingtonském pahorku Jenkins Hill, kde stojí Kapitol.
Mezi milovníky této hry patří třeba Dolley Madisonová (1768–1849), manželka prezidenta Jamese Madisona (1751–1836). Jenže spoustě lidí vadí, že se při tom ničí trávníky, a proto kongresmané radovánky zakážou.
V roce 1878 se ale sejde protestní demonstrace „vajíčkářů“ proti zákazu. Prezident Rutherford B. Hayes (1822–1893) proto koulení nakonec povoluje na jižním trávníku u Bílého domu.
Filipíny: Dobrovolně na kříž
Do filipínského města San Fernando se sjíždějí davy věřících. Kříže už jsou připraveny pro ty, kteří se na ně nechají přibít a podstoupí Kristovo utrpení.
„Za starobylou tradici, udržovanou zvláště na severu země, vděčí Filipíny španělským kolonizátorům, kteří v 16. století christianizovali domorodé obyvatelstvo,“ píše Vavřinová.
K přibití rukou a nohou křižovaných slouží 7–10 cm dlouhé hřeby s kulatou hlavou a ostrou špicí. Přibíjení provádějí poučení dobrovolníci, kteří vědí kam umístit hřeby, aby nedošlo k nevratnému poškození tkání a šlach.
Řecko: Hrnce létají z oken, rakety na zvonici
Jít na ostrově Korfu na Bílou sobotu po 11. hodině dopoledne pod okny domů představuje riziko, že vám na hlavě přistane hliněný hrnec. Názory na význam této tradice se různí.
Podle některých jde o zahánění zlých duchů, jiní tvrdí, že to má zajistit dobrou úrodu, další se domnívají, že lidé využívají svátků, aby se zbavili starého harampádí. Na Chiosu ve městě Vrontados se zase koná raketová válka.
Dvě konkurenční farnosti Agios Marcos a Panaghia Ereithian střílejí světlice z kostelů proti sobě s cílem zasáhnout zvonici nepřítele. Podle legend se zvyk zrodil za turecké okupace v 19. století a až do roku 1889 se střílelo ze skutečných děl.
Itálie: Barevný výbuch vozu
Florenťané stále dodržují rituál Scoppio del Carro (Výbuch vozu), zvyk starý více než 300 let. Povoz plný rachejtlí a květin zaparkuje před katedrálou Santa Maria del Fiore. Jakmile skončí velikonoční mše, florentský kardinál ho zapálí. Barevný ohňostroj má zajistit bohatou úrodu i dobré obchody a štěstí.
Rusko: Hřebíky k obědu
Rusové obarví spoustu vajec sytě rudou barvou. Rodinám tento odstín připomene Kristovu krev. V kostele si pak zářivě barevné kraslice nechají posvětit. Jako pochoutku si je dopřejí k velikonočnímu obědu. Jejich rozbíjení ale má svůj přesný rituál. Používají se k němu hřebíky, které odkazují ke Kristovu utrpení na kříži.
Francie: Omeleta pro armádu
Bez vajíček to nejde ani ve Francii. Když se císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) při jednom z armádních přesunů zastaví se svými vojáky ve městě Haux na jihozápadě Francie, mimořádně si pochutná na omeletě z vajec místních sedláků.
Chce, aby z té pochoutky mělo něco i jeho mužstvo. „Udělejte zítra omeletu pro celou moji armádu,“ přikáže. Jako připomenutí této události v Haux každoročně na Velikonoční pondělí smaží přímo na náměstí omeletu ze 4500 vajec.
