„Jeď!“ pobídne udýchaný Svatopluk svého koně. Slunce už zapadlo a jeho družina má před sebou ještě notný kus cesty. Vtom však vzduchem prosviští kopí a zabodne se knížeti přímo mezi lopatky. Než se kdokoliv stačí vzpamatovat, zmizí neznámý atentátník v šeru. 

Tajemného vraha se nikdy nepodaří vypátrat. Kronikář Kosmas (asi 1045–1125) o jeho dalším osudu mlčí.

Dalimilova kronika ho jmenuje jako Jana Tistu a uvádí, že „se vysekav všem uprchl“. František Palacký (1798–1876) píše, že vraha spasili bystrost a rychlonohý kůň, středověký kronikář Přibík Pulkava z Radenína (†1380) naopak tvrdí, že bojovník, který před 915 lety zabil českého knížete Svatopluka Olomouckého (†1109), skončil stejně krutým způsobem.

Proslýchá se, že atentátníka poslal Vršovec Jan, syn Čestův, jeden z posledních, kteří přežili vyvraždění svého rodu…

Cítí se podvedený

Svatopluk pochází z olomoucké větve Přemyslovců. Je synem Oty I. (1045–1087), údělného knížete olomouckého, a synovcem krále Vratislava II. (kolem r. 1033–1092). Po otci spravuje pouze olomoucký úděl, ale pomýšlí na Prahu.

Tam momentálně vládne Břetislav II. (†1100), který se navzdory platnému stařešinskému řádu rozhodne vyřešit nástupnictví po svém.

V roce 1099 vyrazí na sněm do Řezna a u císaře Jindřicha IV. (1050–1106) si prosadí, že ho na českém knížecím stolci po jeho smrti vystřídá mladší bratr Bořivoj II. (asi 1064–1124).

Aby umlčel protestující moravské údělníky, ještě téhož roku vpadne na jejich území. Svatopluk se přidá raději na jeho stranu. Podpoří i Bořivoje II. Když se s ním kníže zapomene podělit o odměnu z polského tažení, rychle ale od něj odpadne. Začne mu usilovat o moc.

Vyrabuje kostely

Bořivoj zrovna není bojechtivý muž, spíš naopak. „Je prostý, mírný a přívětivý,“ popisuje ho Palacký. Stojí za ním ale vojsko i celá Praha.

Svatoplukovi tak nezbude nic jiného, než se uchýlit ke lsti… Za českým knížetem vyšle svého důvěrníka, který tvrdí, že od Svatopluka zběhl. Panovníkovi pak namluví, že se proti němu spolčují jeho vlastní rádcové.

Bořivoj II. uvěří, zanevře na své okolí, přichází o jeho podporu. Svatopluk roku 1107 vytáhne proti Praze a Bořivoj se na poslední chvíli spasí útěkem. Do hry brzy vstoupí nový římský král Jindřich V. (1086–1125), který Svatopluka zajme.

Nakonec ho ale propustí a vrátí mu knížecí titul za slib obrovského výkupného, asi 10 000 hřiven stříbra. To si Svatopluk opatří ne zrovna čistým způsobem – vyrabováním kostelů a klášterů.

Zlo plodí zlo

Jindřicha V. si nicméně usmíří a podnikne s ním tažení do Uher. Na Moravu však mezitím vtrhnou Poláci, a tak se musí kníže urychleně vrátit. Nepřátelské oddíly se stáhnou dřív, než se jim Svatopluk stihne postavit.

Kníže pak hledá někoho, na kom by si vybil vztek. Pomstí se nakonec Vršovcům, kteří jsou mu už dlouho trnem oku. Na sněmu v roce 1108 je obviní ze spolčení s polským nepřítelem a dá pokyn k jejich likvidaci. Někteří jsou zabiti přímo před jeho očima.

„Mnoho jich bylo povražděno v domech i na ulicích,“ píše k osudu dalších Kosmas. Takže důvodů k pomstě mají Vršovci, tedy ti, co přežili, víc než dost…